Zase se po zimě tetelim.
Listy na stromech jsou vodou nalitý k prasknutí. Stejně jako já vždycky začátkem června, kdy se do pryč odkutálej krátký, studený, šedivý dny a vietnamky zazimovaný v botníku se začínaj ošívat nedočkavostí.
Město se rozsvítí a lidi se začínají víc smát jeden na druhýho.
Psi se v parku válej po trávě a ticha studenejch rán začínají znít hitama od všech těch malejch andělů s peřím na křídlech.
Pivo chutná jinak a jídla se zazelenaj všema těma šnitlíkama, petrželí a mátou.
Dny a jejich světlo slibujou delší život a noci svým teplem olizujou vaše lýtka jako nedočkavé milenky.
Slaný pot vašeho těla připomíná vůni vzduchu na pláži.
Chvílema máte pocit, že se chodidla odlepují od chodníků a cítíte možnost se vznášet.
Rozkrojené letní rajče není parodií na zeleninu a polknutí jeho odkrojeného plátku vám radostí doslova roztahuje prsty u nohou.
Stěny domů nasávají teplo slunce, aby v bytech ohřáli lidi zkřehlé lednem i únorem.
Kdysi tvrdý asfalt se mění v měkoučký koberec utkaný ze srsti gueréz.
Pilíře mostů přestanou fungovat jako ledoborce možných studených ker a voda kolem nich proudící je rajcovně hladí nad i pod hladinou.
Lavičky v parcích přestanou vypadat jako smutně osamělí sirotci.
Máte chuť zpomalit a ne pořád utíkat se někam ohřát.
Horký vzduch vklouzne sem tam i do vašich uší, jako když malej kluk naskočí na tobogán.
Snídaně přestávají být rutinou a stávají se radostí.
Skořápka vajíčka na měkko, usazená v bílém porcelánovém kalíšku hned vedle krajíce chleba namazeného máslem, vzdá boj se lžičkou ve vaší ruce. Praskne, odklopí se a slunce, které znáte jen z nebe, se najednou objeví přímo před vaším obličejem.
Léto je krásný jako slova v knížkách, které se nechávají frivolně osahávat vašimi bříšky prstů.
Začíná právě dneska (bez ohledu na tradice, kdy léto začíná!)
Když máte něco rádi...