Jo jo, já sem tátu taky milovala
Břicha tramvají se v posledních dnech změnily ve vyhřátá bříška pecí na pizzu. Jen to v nich po pizze nevoní.
Na Andělu sedám do desítky na single sedačku, proti mě dvojsezení a na něm dvě ženský. Jedna ve věku mojí mámy, druhá asi tak mladá(chacha) jako já. Bez jedinýho zaváhání matka s dcerou. Podoba i jejich vzájemná důvěrnost je prozradily.
Tramvaj stojí v zastávce a z ulice se do ní hrne teplo, jako by se nějakým kouzlem ocitla po kola ponořená v rozpáleném písku někde v poušti. Chybí už jen velbloud. Venku na refíži ženská v nikábu - iluze je dokonalá.
Starší ženská příjemně vyladěná. Nemyslim hadrama, myslim v očích a úsměvu.
Moje vrstevnice špatná.
"Jo jo, já sem tátu taky milovala", poví vesele maminka, otře si kapesníkem pot z čela a vnitřkem dlaně si přejede blond loknu na pravé straně hlavy. "Nemysli si..."
Nedělám, že neposlouchám. Horka nás všechny v posledních dnech tak otupují, že už ani nesledujeme, jestli nás někdo sleduje a jediný, o co nám jde, je přežít. Takže sedím proti oné dvojici, koukám přímo na ně, oni na mě a vlastně je nám jedno, co se děje.
"Už to tak neni?", zeptá se zdrchaná (nejen horkem) ženská vedle.
"Ale je, co taky jinýho. Jen je to jiná láska. Jako když po třetí a čtvrtý kousneš do housky se šunkou a sýrem.", dodala starší věcně, příliš se nevysilovala s mimickým doprovodem a kapesníček nasáklý jejím potem vrátila zpět do kabely, kterou měla položenou na stehnech.
"Mami...., srovnáváš lásku k tátovi s obloženou houskou?", podivila se ženská vedle a vlastními slovy potvrdila moji domněnku o jejich rodinném propletenci.
"A proč bych nemohla? Rozjede se ta tramvaj dneska vůbec ještě?", položila docela nahlas dvě dost zásadní otázky.
Do otevřených dveří přistupovali další a další lidé a teplo uvolňující se z jejich těl gradovalo napětí uvnitř tramvaje.
"No...promiň, ale to jako žiješ celej život s obloženou houskou?", zklamaně s lehkou ironií vypouštěla z pusy slova dcera, která příměr o svém otci slyšela od jeho manželky a tedy od své vlastní matky.
"Holčičko, smiř se s tim. Tak to prostě je. První kousnutí..." nad dveřma tramvaje zablikalo světlo, zevřely se dveře a my v ní jsme byli odsouzeni k několika minutám jízdy v pekle.
"....první kousnutí do takový housky je nejlepší. Máš hlad a pusa zatím jen tuší, jaká to bude dobrota. A pak kousneš po druhý a v puse pořád ještě krásno, ale ta chuť už je známá. A pak přijde třetí kousnutí a chuť se mění v potřebu. V potřebu naplnit břicho. A tak je to i v životě. A je to spravedlivý."
Příjížděli jsme na Lidickou, tramvaj vyklopila dveře, pár lidí vypadlo, několik se jich nechalo vcucnout dovnitř.
"Ale já nechci mít Dana za obloženou housku.", rebelsky, tak jak to dělají dcery i kolem padesátky, zareagovala ta mladší.
"A co když tě tak chce on? Na to se zeptej!", řekla klidně maminka a koukla se doleva z okna. Přejížděli jsme most a vznášeli se nad Vltavou. Tramvaj se proměnila v hydroplán.
"Já vlastně posledních pár let ani nevím, jestli mě vůbec chce. Jsme tak nějak vedle sebe a máme společný klíče.", zhodnotila manželství ve dvou větách dcera.
Tramvaj zastavila na konci mostu a čekala na zelenej terč, kterej jí od řeky pustí k soše na palačák.
"Tak to chce, holčičko, buď dobře obložit tu tvojí dnešní housku, nebo se podívat po novym rohlíku..."
Tramvaj sebou cukla a já u sochy na palačáku vystoupil. Do dvou stanic jeji cesty se vešla charakteristika manželství zkušený žensky i řešení manželství nespokojený padesátnice.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |