Chlap s kuličkama v krku

Tohle nebude veselé čtení. Když se totiž chlapovi dostanou do krku kuličky a vyvolají dávení, o srandu rozhodně nejde.

Včera byl takovej ten loučící den. Slunce mi ohřívalo vyholenou hlavu, ale vesta z vlny mi už sichrovala cemr. Málo platný, léto v hajzlu a je třeba se v hlavě nachystat na krátký dny, do magorova rozblikaný auslágy obchodů a nudle u různejch nosů. Přijde půlrok, kdy bych se nejradši proměnil v medvěda nebo želvičku. To ale nedokážu.

"Pane, topinku?", vyrušilo mě z mý smutný loučící nálady oslovení mladý holky. Stála za takovym podivným stánkem, kolem ní čoud (možná to byla nějaká víla....) a na tálech se opékající krajíčky chleba.

Pokud máte jen centimetr k nostalgii za odcházejícím létem a milimetr k realitě podzimu a zimy, berete všechno, co vás od podobných myšlenek vytáhne na chvíli pryč. Topinku jsem vůbec neměl v hlavě, kór ne topinku z kamen na ulici, ale když jí nabídla víla Čmoudilka?....

Vytopil jsem dvacku za krajíc suchý topinky pomazaný česnekem a přetřený kapkou vepřovýho sádla. Sádla na ní moc nebylo. Kdybych neviděl po povrchu krajíce klouzat nůž a předstírat mazání, skoro bych řekl, že víla Čmoudilka používá na aplikaci sádla rozprašovač na vlhčení pokojových rostlin.

Topinka ale šmakovala náramně. 

Mozek v hlavě byl pořád prohříván říjnovym sluncem, Národní svítila jako o nějakym svátku, tramvaje mě míjely jako potichu plující plejtváci a auta kolem nich popoplouvaly jako malý plachý rybky. 

Vypnul jsem uši a zahrál jsem si do očí němej film. 

Bylo to krásný. Krásný i proti smutku za odcházejícím létem. Krásný i proti lehkýmu dušení se ze suchýho okoralýho plátku chleba. Krásný. Jen tak krásný...

...až do doby, než jsem dostal žízeň.

Jsem člověk protikladů. Takže od suchý topinky k bubble tea!

Od doby, kdy tuhle vyfikundaci začali prodávat, odolávám. Včera, opravdu jen Bůh, Šiva i Alláh vědí proč, jsem se postavil do fronty a objednal si limetkové bubble tea. (Už ten název je debilní, ale člověk holt sem tam debilitě neodolá.)

Kelímek z umělý hmoty, v něm žabinec (barva čaje byla zelinkavá), vršek kelímku zatavenej průhlednou šprckou a k tomu brčko s takovým průměrem, aby ze spodu kelímku mohl člověk vysát bílé průhledné koule s něčím vevnitř. Obalem, strukturou i vyzněním nápoj hodný Sigourney Weaver...

X lidí mě léta přesvědčovalo, jak je to dobrý a jak mě to osvěží.

No...nejdřív jsem se snažil brčkem propíchnout šprcku. Nejsem zrovna vzorem manuální zručnosti, takže mi brčko chvíli klouzalo po napruženém povrchu kelímku a já se začal stydět, že nezvládnu ani tak triviální úkol, jakým je prachobyčejná penetrace.

Probodnuto! Hurá. Politý triko. Kurva! Na bílém povrchu trička se objevil flek, jako možný následek přílišného mačkání bříška morčátka, se kterým jsem se mazlil. Flek jsem zakryl zapnutím vesty.

Nasátí první dávky bubble tea v mym životě. Kristepane! Jako 5 dní ve vodě rozpuštěný Bon Pari (to byly kdysi takový sladký převoněný cucací bonbony podobný barvy, jako moje limetkové bubble tea - zelinkavý). Nic hnusnějšího jsem v hubě nikdy neměl. To i plněnej a vařenej beraní žaludek na skotském večírku byla pochoutka! - když jsem porovnal s bubble tea. Ale polknul jsem a vrozená židovská spořivost mě ponoukala k znovunatažení s tím, že "podruhý to bude lepší".      Nebylo.

No a pak přišly na řadu ty kuličky na dně. Málo platný, i když pití echt hnusný, kuličku nataženou brčkem jsem minout nemohl. Už proto, že jsem dal za tuhle blbost tak nekřesťanský peníze!

Takže jsem nasměroval hrot brčka na dno kelímku, zabořil ho mezi kuličky a natáh. Do huby mi vjelo umělohomotný peklo zalitý zeleným přeslazenym splaškem. A ... zaskočilo mi. Kulička se mi usadila v místech kolem mandlí, který tam kdysi byly, než mi je doktoři jako malýmu vyfikli. 

V naději spláchnutí a díky zbylému dechu jsem natáh z kelímku brčkem podruhé. Několik sviňských kuliček mi jedna po druhé vjely do huby, pak do krku a, mrchy jedny zatrolený, se začaly zdola vrace zpět nahoru. K nim se, bohužel, přidal i špatně rozkousaný krajíc na sucho opečeného chleba s česnekem a sádlem.

Kdybych si v tu chvíli lehnul na záda na chodník a otevřel bych pusu, mohli by mít lidi pocit, že sem připlula velryba. Z pusy mi vyletěl gejzír zelený vody + několik kuliček z bubble tea + rozžvejkanej chleba. Bylo něco kolem druhý odpoledne. Prostě hnus. A lidi kolem mi to dávali jasně najevo...

Došel jsem k nejbližšímu koši. Do něj jsem mrsknul zbytek nedopitý umělohomotný kraviny a poté i několik papírových kapesníků, kterými jsem ze sebe setřel zelenej humus s rozžvejkanym chlebem.

Evidentně nejsem Sigourney a za skoro padesát korun si umim představit jinou zábavu!