"...moc rád bych vás pošmajchloval."
Takovej ten chlápek, co už na první pohled poznáte, že je mu dobře na světě. A taky poznáte, že tu už nějakej ten pátek je.
Tak přesně takovej se společně se mnou schoval před deště pod stříškou v zasklenym akváriu na pavláku. Vyštramanděnej chlapík, klidně bych řek i přes sedmdesát a tuším, že by se vůbec neurazil. Mnohé mladší chlapy, kteří kolem něj procházeli, by v soutěžích mužské "krásy" a entuziazmu tenhle chlápek rozmlátil už na startovní čáře.
Nečekal jsem na tramvaj. Měl jsem trochu času do další pracovní schůzky a tak jsem šel pozorovat lidi. Ja vim, sem tak trochu úchylák.
Můj spolustojící pod stříškou akvária nechával ujíždět jednu tramvaj za druhou a sledoval kolem sebe všechno, co se hlo. No, všechno - všechny ženský. A mluvil s nima. Oni s ale ním ne. Procházely totiž kolem nás za skleněnou stěnou naší předdešťové skrýše.
Chlapík měl obě ruce zastrčené v epesním montgomeráku, po kterym by skočili všichni hipsteři, co jich jen v létě na Náplavce bylo. Pod montgomerákem měl natažený džíny a na nohou klasický ultra mega vyleštěný oxfordky. Z ucha mu visel drátek. Ne od mobilu. Od naslouchadla. Dokonalej ostříhanej a oholenej. Pod krkem do posledního knoflíku zapnutou modře kostkovanou košili. Prostě čupr dědek.
"No, podívejme se na ní, na klisničku....", pustil najednou z pusy a při vyslovení této vábničky se lehce zaklonil a ruce v kapsách kabátu vystrčil kupředu. A zkušeně se zhoupnul na chodidlech. Kolem přešla pěkná asi třicetiletá ženská v kostýmku. Manžerka se zadkem ve tvaru, jakej má domácí nedělní žloutková bábovka. Čupr dědek se za ní stočil a pečlivě si ji scanoval do paměti. Bábovka se příjemně natřásala a ruce v kapsách montgomeráku se chvěly radostí. (Rozhodně nechci, aby došlo k mýlce, že si pán třel pod kabatem pohlaví úd - jak se zapisuje u soudu do protokolů. Měl jen prostě radost.)
Usmál jsem se a čekal.
"No tak pojď, ukaž mi je pěkně. Nemáš se za stydět, ty Růženko jedna.", zaznělo po pár minutách a vyrušilo mě z kontroly a likvidace přečtených sms v mém mobilu.
Růženkou byla zase ženská kolem třiceti let, která sice nenesla na zadní části těla bábovku, ale před sebou hrdě pohupovala dvěma krásně klenutými boulemi.
Čupr děděk se tentokrát nezaklonil. Přešlápával na místě a ruce z kapes kabátu přestěhoval do kapes u kalhot. "Ježiši kriste, to je nadělení. A já to vidim!", dodal tak, že nebylo možný neslyšet. Pak Růženka zmizela někde na tyláku.
Po stříškou se před deštěm v tu chvíli kryli dva další chlapi, oba měli v uších sluchátka a na druhym konci budky si spolu povídaly dvě holky tak ze základky. Já seděl na lavičce a likvidoval smsky.
Přijela tramvaj, naši spolupodstřešníci do ní vlezli a my s čuprem zůstali zase sami.
Všiml si, že nikam nejedu a pozdravil mě očima. Odpověděl jsem stejně ve chvíli, kdy jsem odpovídal na poslední doručenou sms.
Ruce se z kapes džín přemístily zpátky do kapes kabátu.
"To je, co?" řekl nahlas a přímo proti mě.
Podíval jsem se na něj, usmál a řek: "No to je!"
"To je krásnej svět, když po něm choděj takový ženský jako tyhle, co?", potřeboval ubezpečení že vím, o čem mluví.
"Jo jo, to máte pravdu. Krásný ženský. Moc krásný tu choděj.", potvrdil jsem čupr dědkovi jeho teorii.
Popošel blíž. "Ty zadečky a ty ňadra. Škoda že končí léto. Teď toho moc neuvidíme. Ale zase na jaře!!!", úplně se mu rozsvítily oči a pusa se otevřela k širokému nedočkavému úsměvu.
"Přes zimu si můžete představovat", navrhnul jsem alternativu k létu.
"Já radši vidim. Představuju si celej život. Já radši vidim. To co vidim, to platí. To co si představuju nemá už takovej šmrnc. No dyť se podívejte....", uhnul najednou obličejem ode mě a fascinovaně se skrz sklo díval směrem ke KFC na rohu.
Ze dveří se ven dostala opět statná ženská. Prsa byly vidět dřív než zbytek těla, jak tam stála ve vchodu a řešila co s deštěm. Černý dlouhý vlasy kryly její hrudní vyboulení a už to zřejmě čupr dědka dostávalo do otáček. Vystrčený obličej ženský vyhodnotil terén na I.P. Pavlova a tělo se dalo do pohybu. Směrem k nám!!!
"No tak to je třída. Co říkáte?", nepustil mě vůbec ke slovu. "To je krása. To je tak krásný. Já mám dneska takový štěstí!", řekl s opravdovou radostí a nahlas, protože už jsme byli "kamoši" a on se nemusel žinýrovat. A ta krása přišla až k nám. Až k nám pod stříšku a postavila se na druhý konec zastávkové skrýše před deštěm.
Rukou si projela vlasy tak, aby jejich délku přemístila z hrudníku na záda. V mírném předklonu si tím typicky ženským způsobem stáhla sukni blíž ke kolenům a oběma dlaněma ještě zkontrolovala přítomnost tenkého svetříku na svých bocích. Pak se narovnala a my uviděli bohyni - teda z pohledu čupr dědka šlo nejmíń o Héru!
Otočil se ke mně a několikrát na mě zamrkal. "Co jí říkáte?" zašeptal a já nedopovídal, protože mi přišlo blbý hodnotit kvalitu přímo před živým "produktem".
Chlápek se ode mě otočil směrem k Héře a jak byl v tom ajfru a zřejmě i nasranej, že se nezúčastňuju bodování víc než šeptem prohlásil. "Tak vás bych pošmajchloval."
Héra zpozorněla a já jsem se začal smát. Ne nahlas a povýšeně, ale tak z radosti nad příběhem, kterej si mě vzal do party.
"Co byste?", zeptala se Héra na přímo. Nepárala se s tím.
Čupr dědek neztratil glanc, ani zbaběle neutekl: "Jste krásná ženská", řekl jasně a přímo, "a kdybych mohl, tak bych vás pošmajchloval.", vyslovil znovu slovo, který z češtiny pomalu vymizelo...
"No, děkuju", odpověděla Héra, "ale to by nešlo.", usmála se a začala hledat něco v kabelce.
"To já vim. Mně už by to nešlo...", s pokorou vyslovil chlápek v montgomeráku a usmál se na svoji bohyni.
"No ... a to je škoda.", dohrála Héra perfektně hru, která byla tak přirozená a slušná, jak jen hra mezi chytrym chlapem a šik moudrou ženskou může bejt.
Rád jsem v tomhle příběhu sehrál kompars. Díky.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |