Lepší než Láďa. Hruška.
Moc toho včera po pásu u kasy v potravinách nejelo.
Dva pytlíky se zmrzlým hráškem, láhev olivového oleje, kus parmezánu, dvě psí paštiky a sáček s mátou.
Zdálo by se, že u pokladny budu vyřízenej natotata.
Chyba lávky. No...chyba...v tomhle konkrétním případu chyba mostu!
"Dvěstěosmdesáttři", pustila z pusy neúčastně paní pokladní, sáhla k nohám, vytáhla petku a jako trubadýr ji přiložila k ústům.
"Doprdele! Třistovky za olej, zmrzlej hrách, kopřivy a psí žrádlo?", vypadlo ze mě tak nenuceně, jak překvapený jsem ze sumy toho, co jsem vytáhnul z regálů, byl.
Ve zlomku sekundy jsem jsem dostal sprchu ne nepodobnou oné dávné sprše z cisteren na listopadovém václaváku.
A paní pokladní se začala topit. A chrchlat. A polila si dost velký prsa.
Chvíli jsem musel mrkat, abych vodu prsknutou mi do ksichtu dostal z očí pryč.
"Já vás utřu", rozhodla pokladní, odněkud vytáhla kus hadru a přejela mi ksicht s intenzitou matky, která v běžném blázinci obyčejnýho dne narychlo otře svému dítěti zapatlaný obličej.
V tu chvíli ztratil ráno kolem hlavy aplikovanej Chanel dominanci a začal jsem vonět po bonbónech. Paní pokladní totiž s chutí popíjela nějakou převoněnou růžovou vodu plnou bublinek. Fakt hnusný! A tuhle přeslazenou příšernost mi z ksichtu otírala hadrem, kterým na tuti ve chvílích volna otírala pás, který k ní posílá tu maso, tu pečivo, tu tvaroh, ze jehož obalu sem tam vyteče syrovátka.
Necítil jsem se zrovna dobře, ale odmítněte pomoc ve chvíli, kdy vám cukr slepuje oční víčka...
Pokladní se posadila zpátky na židli a čekala.
Ponořil jsem ruku do kapsy, protože peněženku nenosím. Ztrácím je tak rychle, jak rychle se dýchá ve chvílích, kdy doběhnete do cíle po sprintu na 100 metrů. Čili VELMI RYCHLE. Už jsem poučenej a peníze nosím vždy v pravé kapse džín.
Nebyly tam! Mrchy jedny zákeřný!
Automaticky jsem použil levou ruku, zasunul jí do levé kapsy a nahmatal papír i kov. Záchrana byla na dosah. Chyba MOSTU!
Vytáhl jsem v rychlosti ruku z kapsy ven a jak nejsem levák, tak mi všechen obsah dlaně vypad na zem. A dvoutisícovka, která se u mě v kapse zjevila po opravdu dlouhé době, vzduchem zaplachtila a kouzelně půvabným pohybem v luftu zajela zcela pod lištu kasy. Zmizela. Zmizela někam k nohám paní, co mě před chvíli poprskala přeslazenym sajrajtem. A drobný? Samozřejmě se zvesela rozkutálely všude možně.
Bejt v cirkusu, už dávno by kapela nad vchodem do manéže hrála virbl a kolem mě by běhal klaun s červeným nosem a opičkou na rameni.
"Do prdele." Nic víc, ani nic míň říct nešlo.
Předklonil jsem se, abych sebral drobné a z předklonu ještě požádal pokladní, aby mi zpod jejích nohou podala zatoulanou dvoutisícovku.
V tu chvíli mi z kapsy kabátu vyklouz mobil, třísknul sebou o dlaždice na podlaze a rozpad se na dvě části.
"Nevjede teď do prodejny tramvaj a neuříznou mi její kola nohy?", napadlo mě přirozeně a vlastně jsem něco podobného čekal.
Posbíral jsem drobné a dvě části něčeho, co bylo před chvílí ještě mobil a narovnal jsem se.
Paní pokladní u kasy nebyla.
Lezla po čtyřech pod pultem a slyšel jsem tlumeně: "Tady ty prachy nejsou."
Sehnul jsem se tedy po druhé, skoro padnul na kolena a začal dvoutisícovku hledat z mé strany kasy. Nebyla tam.
"Už jí mám!", ozvalo se radostně, a radost záhy vystřídal zvuk, jako když řezník na porážce hodí na pult půl právě naporcované krávy.
V mžiku jsem byl z kolenou zpět na chodidlech.
Paní pokladní už u kasy stála. Držela se za hlavu (to byl ten zvuk tupého úderu, který jsem zaslechl) a v očích měla slzy. A podávala mi bankovku, kterou nakonec u nohou našla.
Nákup už byl odbavenej a čekal na mě na svém místě.
Já smrděl po limonádě, v ruce jsem měl dvě oddělené součásti jednoho přístroje a pokladní si mačkala tím samým hadrem, kterým mi otírala ksicht, velkou bouli na hlavě.
Dostal jsem zpět pár drobných a pár papírů, které měly tendenci se mi lepit na prsty opatlané od limči.
Už jsem se ale nedal a narval jsem celou hrst peněz do PRAVÉ kapsy džín a částice mobilu vrazil do kapsy kabátu. Já jsem nepoučitelnej...
"Ty vole, to bylo ještě lepší než Láďa Hruška", pustil za mnou stojící dvacetiletej chlapík spontánně z pusy.
Tak to mi ještě chybělo...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |