Koušete nalevo nebo napravo?
Nákupní taška na kolečkách seděla vedle své paní na refýži tramvaje a ani se nehla. Prostě dobře vycvičená taška. Seděla. Mlčela. Čekala.
Panička té tašce něco říkala. Normálně si s ní povídala. Poblázněný lidi a malý děti si s předmětama povídají - se říká. Malej nejsem, ale poblázněnej asi jo - nedávno jsem po nakopnutí palcem u nohy poslal postel do pěkný pihele, vám povim.
Tramvaj přijížděla a paní řekla tašce: "Tak holka, nedá se nic dělat, pojedeme.", a dlaň položila na takový to tahátko její nemluvné kamarádky.
Když se otevřely dveře od červený skříně na kolech a s kosočtverci na střeše, paní tašku čapla, hekla jako by zvedala v posilovně 100 kg a popotáhla ji ke schodům do tramvaje.
"Pomůžu vám.", nabídl jsem se a frajersky jsem vzal za tahátko a hanebně jsem okamžitě skončil. "Trochu" jsem to tahátko utrhnul, protože taška byla těžká, jako čert co pije beton.
Nad dveřmi začalo blikat světýlko, paní se v předlouhé pletené smradlavé sukni kryté hnusným fialovým (kdysi) šusťákovým kabátem škrábala dovnitř a já objal vycvičenou tašku a opatrně ji posunul na plošinu poblíž sedačky, kam si sedla její panička.
"Vy ste hodnej člověk, to se pozná.", řekla paní a přitáhla si k sobě tašku, kterou poplácala po boku stejně, jako pohraničníci poplácávají boky německých ovčáků. "A posaďte se", ukázala okázale na sedadlo naproti ní.
Sednul jsem.
"Urval jsem vám takový to tahátko.", přiznal jsem hned, abych měl svědomí trochu čistší.
"Vono se to už stejně viklalo", řekla paní, stáhla z hlavy zelenýho kulicha s otřepanou bambulí a projela si prstama husté hnědé vlasy. "Nějak to přivážu.", usmála se a na jeden tah otevřela zip od kdysi fialového teď už jen šusťákového kabátu. Smrad by se od toho momentu dal v tramvaji krájet mačetou.
Sáhnul jsem do kapsy u kalhot a vytáhl z ní peníze.
"Tady jsou tři stovky, za to byste mohla nějakou novější tašku pořídit.", podával jsem náhradu za zničenou tašku paní, co se tak měsíc nevoněla a a minimálně stejnou dobu nemyla.
Vzala je bez váhání.
"Vy ste hodnej člověk, to se pozná. Že vy koušete napravo...?", podívala se na mě, jako by byla čarodejnicí a odhadovala, kolik let mi ještě zbývá.
Kdyby mě v tu samou vteřinu někdo vrazil do zadku rozžhavený ingot, na hlavu nasadil máminu šílenou paruku ze sedmdesátek a kolem krku pověsil dudy dudáka Švandy, vyděsilo by mě to míň, než dotaz, jestli koušu napravo...
"Cože?", zeptal jsem se s usměvem, protože na tohle se mě ještě nikdy nikdo nezeptal.
"No, jestli koušete napravo nebo nalevo?", řekla jasně, hrábla do svého vlčáka, usazeného vedle její sedačky, vytáhla z něj rohlik, ulomila špičku, lehce se naklonila a ... ten rohlík mi vrazila do pusy.
"Kousejte", řekla rázně.
A já, vyděšenější než laboratorní zvířata jsem začal automaticky v hubě zpracovávat kousek slanýho rohlíku.
"Kde koušete?", byla netrpělivá.
"Napravo", odpověděl jsem po chvíli, protože sousto opravdu zpracovávaly zuby v pravé části mojí huby. Pak jsem sousto spolknul. Další jsem nečekal. Neměl jsem se najíst. Měl jsem jen s mojí spolucestující společně přijít na to, kde koušu.
"Koušu napravo", řekl jsem nahlas a uvědomil jsem si, že tohle jsem ještě nikdy za mejch 52 let života neřešil.
"Tak vidíte. Napravo. Já vám to řikala. Vy ste dobrej člověk.", vysypala ze sebe moje nová známá, z kapsy kabátu vytáhla provázek a šikovně mnou nalomený tahátko tašky svázala tak, že se k němu po chvíli postavila, vzala ho do ruky a čekala na příjezd do stanice, kde já jsem nevystupoval.
"Už mi nepomáhejte", byla decentní, "a buďte šťastnej.", zamávala mi malou dlaní v rukavicích bez prstů, čapla do ruky provázkem ošetřené tahátko, zvedla tašku a vystoupila z tramvaje na refýž.
Možná si za ty tři stovky koupí novej kabát. Možná nějakou voňavku někde v drogerii a možná nějaký jídlo a trošku toho alkoholu. A nebo si koupí novou tašku. Ale v tom případě přijdou další lidi o možnost zjistit, jestli koušou napravo nebo nalevo. Nová taška bude mít totiž pevnější tahátko...
Na který straně koušete vy?
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |