Zase rizoto
Ke konci dne ubývá sil, ubývá entuziasmu a bůhvíkam mizejí slova.
Zkuste si všimnout nálady na ulicích v současných dnech kolem šesté večer. Nejednou získáte pocit, že někde někdo vyhlásil hru na apatii spojenou s držením bobříka mlčení.
Kluk postávající vedle mámy na stanici tramvaje byl zabalenej jako ruský málčik. Ne, o válenky nešlo, ale zabalenej byl od hlavy k patě "aby neprostyd", na hlavě měl oranžovýho kulicha a na zádech školní brašnu tak plnou, že jsem ho podezříval z přenášení Kaplanovy turbíny.
Maminka stojící vedle něj měla ve tváři výraz Sfingy a obou dlaních za háčky prstů zavěšené objemné igelitové pytle s nákupem. Kabelka jí neustále klouzala z ramene a od pusy jí šla pára jak z parní lokomotivy. Dýchala rychle, chvilkami přerývavě a drobně pokyvovala hlavou nahoru dolů. Zřejmě blbej den.
"Mami", řekl po chvíli oranžokulišák a podíval se na Sfingu, "co jsi koupil k večeři?"
Sfinga mlčela (jak taky jinak), jen pokyvování hlavy shora dolů se změnilo v pohyb zleva doprava a k předchozí téměř nehybnosti ještě přidala kopání špičkou pravé nohy do námrazy na chodníku.
"Tak co?", vypouštěl v páře z pusy dotaz malý kulíšek.
"Na co bys měl chuť?", zeptala se Sfinga, aniž by se na kulíška podívala.
"Určitě ne rizoto, už bylo. To si už vařil.", odpověděl chlapeček bez váhání a já si všimnul, že na mámu mluví v mužskym rodě. Maminka ale rozhodně nebyla transvestitní. Jen byla utahaná jako kotě a měla všeho, jak bylo vidět, plný zuby.
Hlavu pak otočila mírně doleva, podívala se na chlapečka a lehounce, jako by se na zem snášela pouhá jedna vrstva exkluzívního toaletního papíru řekla: "Tak to máš smůlu, bude rizoto.", a vrátila pohled Sfingy do patřičných míst a námrazy začala okopávat levým chodidlem.
"Proč nemáme maso?", otráveně poznamenal klučík.
"Protože je leden.", odpověděla nelogicky. Někdy totiž dá nelogická odpověď daná dítěti velké šance dospělému. Velké šance na chvíli ticha (než dětský mozek zpracuje nulovou logiku) a taky velké šance připravit si jiné téma debaty, nebo najít elegantnější odpověď na již položenou otázku.
"A v březnu maso bude?", zasadil syn matce otázku s takovou nevinností, s jakou se dokáže zoufalej pes vydělat uprostřed obejváku na zrovna vypucovanej koberec.
"V březnu budou vajíčka.", utrousila ledabyle z pusy, protože se jí fakt mluvit nechtělo a potřebovala na pár minut zavřít pusu malému zvědavovi a pro sebe získat chvilku ticha.
Přepočítal (-a) se.
"Vajíčka jsou ze slepice, který mají maso." Pinďa se nenechal zmást. "Tak co budeš dělat s tim masem? Když jsi byl malej, tak jsi taky pořád jed rizoto, mami?". Hrdinskej dotaz!
"Když jsem byla malá", nadechla se maminka, "tak jsem pořád jedla čočku a hrách."
"... a prděl jsi?", přestal klučík kopat do námrazy a posunul si čepici tak, aby mu nešla přes drobné obočí.
"Já neprdim", i nadále nebyla máma Sfinga moc sdílná.
Tramvaje někde na Plzeňský zřejmě přimrzly ke kolejím. Žádná se ke stanici naším směrem nepřibližovala.
"A když neprdíš, kudy to z tebe de ven?", hledal vysvětlení přírodního úkazu syn své matky.
"Ušima", odpověděla máma jednoslovně.
"Tý jo, to teda musi smrdět, protože ušima prdíš rovnou do nosu. Od prdky je to k nosu dál a nemusí to pak tak smrdět.", otřepal se skoro víc hrůzou než zimou prcek.
"A proto se vonim na hlavě kolem uší, abych nesmrděla", zasadila matka úder rodičovského imperia.
Kluk pěknou chvilku přemejšlel, pak se přesunul přímo před Sfingu a zeptal se: "Děti prděj prdkou a smrděj. Dospělý prděj ušima a voněj. Kdy budu dospělej?".
Malej chtěl prostě vědět, kdy projde onou tělesnou proměnou, kdy plynatost bude z těla odcházet ušima a vonět po Chanelu.
"Až sníš hodně rizota", tajemně ze sebe vypustila Sfinga a do stanice přijela tramvaj, kterou jsem já nejel, ale kterou odjel máma se synem na večeři, ke který bude rizoto...
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |