Splněnej chlapskej sen

3. 04. 2017 9:00:00
Vyskočit na bobra, pevně se ho chytit a nechat se svézt tak, až mi oči vyskočej na vrch hlavy, nebo ...

... nasadit na hlavu helmu propojenou s kosmonautickou kombinézou všema možnejma hadičkama a podívat se na všechno to hemžení opravdu shora.

Nebo nasekat pořádný kusy masa a vidlema je strkat pod mříží do klece tygrům.

A taky mít v ruce bílou tyčku a dirigovat na křižovatce průjezdy aut.

Tohle všechno a hodně dalšího můžou bejt klukovský sny. Sny, kdy svět je ještě hodně širokej a neprobádanej a natěšenej na naší účast.

A pak přijde "obyčejnej" život a sny se držej někde vzadu, jako vyplašená koroptev. Víme o nich, ale jsou tak daleko, že dosáhnout na ně by mohla jedině Saxana se svojí prodlouženou rukou.

A tak se člověk pustí do života, lechtá dny, přežije noci a jakmile trochu během žití zmoudří, může si všimnout, že se o něj někdy závany snů otřou nenápadně a na pár vteřin. Stejně, jako se nám sem tam o lejtka otřou ryby při plavání v rybníku.

A včera, v neděli, kdy slunce futrovalo po zimě Zemi teplem, se u nás doma zastavil starší pán. Nejdřív se chvíli procházel v zahradě pod oknem do naší kuchyně a rozhlížel se kolem stejně, jako se já rozhlížím po Vlašimi, když se do ní dostanu. V ulicích, kterýma procházím, vídám sebe jako kluka v šortkách a tričku, kterej dorazil za prababičkou na prázdninovou návštěvu.

Vůbec jsme netušili, jak do do zahrady našeho domu dostal, ale i mlčením jsme poznali, že je někde, kde to zná, ale kde dlouho nebyl.

A pak si nás všiml. Stáli jsme u okna jako tydýti, ani jsme se neskrejvali. Nebylo ostatně za co. Záclony doma nepěstujeme.

"Dobrý den.", pozdravil jsem pána zapíchnutýho v trávníku uprostřed zahrady.

"Pánové, dobrý den.", pozdravil zpátky, ruce v kapsách, hlavu nad hlavou a kolem sebe rozsvícenej duben. "Máte to tu moc hezký. Tady", ukázal jednou rukou kolem sebe, "by vždycky hnůj. A tamhle", ukázal k jedný části objetku s garsonkama za dva miliony, "byly chlívy".

A je to tady, napadlo mě. Konečně někdo, kdo zná místo - kde bydlím - jako ten, kdo tu pobíhal po hnoji a byl malym klukem. Stejně jako já tenkrát ve Vlašimi.

"A tady", ukázal prstem do okna naší kuchyně, "byla kuchyň".

Pic kozu do vozu - kuchyň máme na tom samym místě.

"Tady?", zeptal jsem se pro jistotu. "Nechcete jít dál?". Neptal jsem se. Vlastně jsem moje přání starému pánovi v naší zahradě dal povelem.

Pán zdolal sedm schodů ze zahrady našeho domu a objevil se před dveřma do bytu.

Jeho oči poskakovaly po předsíni jako vyplašené vodoměrky. Trochu se ostýchal a postával neklidně na místě. Nakouknul z předsíně do kuchyně a řek: "Jo, tady, tady byla hospodská kuchyně a vedle", ukázal levou rukou ke dveřím do obejváku, "byl výčep."

"Výčep????!!!!", zaznělo překvapeně najednou z mojí i z pusy Josefa.

Pán se rozhejbal a přes naší i tehdejší kuchyň opatrně přelez do obejváku.

"Támhle v rohu byl výčep. A lezlo se sem přes tuhle niku. A kolem byly stoly a tady, jak máte tuhle skříň, byl stůl pro štamgasty. A pod obejvákem byly ve sklepě uložený sudy s pivem a tyhle dveře...", zmlknul a rukou pohladil neopracované staré dveře, které zůstaly mezi obejvákem/výčepem a kuchyní/kuchyní zachovány, "tyhle dveře jsem jako malý dítě často otvíral. Máma s tátou hospodu "V Němcích" provozovali."

Nenašel jsem v tu vteřinu v hubě ani jedno jediný slovo.

"A tady, plácnul do zdi mezi současnym obejvákem a kuchyní, stála velká pec. V ní jsme pekli selata a husy o posvícení a o Vánocích a Velikonocích voněla celá hospoda vánočkama a mazancema."

... a měl při tom znovu poznávaní prostoru oči mokrý vzpomínkama.

Všichni tři jsme stáli uprostřed výčepu, kterej se letama proměnil po rekonstrukci panského sídla v domov dvou chlapů. Stáli jsme u sebe doma v obejváku a vlastně uprostřed výčepu a za zádama jsem měli kuchyň, kde se kdysi porcovaly husy pro štamgasty a ve které se teď scházejí sousedi u našeho stolu a salátu z čočky s pečeným bůčkem.

Jeden ze snů, kterej patří spíš do kategorie "chlapský", se přestal krčit v rohu jako vyplašená koroptev. Rozložil se kolem nás a nechal nás si v něm příjemně pohovět.

Kam se hrabou popeláři a kosmonauti a policajti řídící provoz na rušný křižovatce.

Bydlim v hospodě!

Autor: Marek Valiček | pondělí 3.4.2017 9:00 | karma článku: 34.99 | přečteno: 1849x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 317 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...