Byl tak lehkej, když jsem ho vzala do rukou
"... nó. Mladý ženský dostávaj dárky za porození dítěte a já jsem dostala dárek za vytrženej zub. Můj vytrženej zub. První můj vytrženej zub za celej život!!!", pochválila matka výsledek svojí celoživotní péče o vlastní chrup.
"Nějaká nově založená tradice - dárek za vytrženej zub?", zeptal jsem se pro jistotu.
"Ale ne. Jen mě bylo Jirkovi líto, jak jsem měla bolestí vopuchlou hubu, tak mi před odjezdem do města strčil do dlaně tisícovku, ať si prej udělám radost, když sem tak trpěla."
"Hodnej je, viď?", pochválil jsem otčíma. Málo platný, chlap musí pochválit chlapa. Ženský chválej chlapy málo, anebo jen v takovejch případech, kdy něco chtěj - utáhnout kapající kohoutek, sklopit prkýnko, vytáhnout ze sklepa sekačku nebo dojít s košem. "A čim sis teda udělala radost?"
"No, napadlo mě, že nemám na letní večer co na sebe. Na nošení mikiny už nemám věk a svetry mám tak tlustý, že se v létě sami potěj ve skříni. Tak sem si řikala ňákou vestičku na knoflíčky že si koupim."
Mlčel jsem, protože dlouhý úvod jindy stručné Zorky naznačoval, že nákup neproběh tak lehce, jako když jde člověk pro housky a mlíko.
"A tak sem zajela autem do garáží obchodního centra, i když se tam bojim jako čert kříže."
"Proč?"
"Protože celou dobu nákupu trnu, esli jsem si dobře zapamatovala místo, kde parkuju. Ale teď už si to píšu na takovej papírek a to zas trnu, abych ho neztratila."
"A proč si to nepíšeš do mobilu?"
"Tužkou?", nepředstíraně vyjekla máma.
"Ne. Normálně do poznámek.", logicky jsem odpověděl já.
"V mobilu poznámky asi nemám a jsem ráda, že ti sem tam můžu napsat esemes. Tak mě neznervózňuj ještě ty a nech mě to doříct... Takže jsem si zapsala to číslo místa a došla do krámu. Tam stála taková vizuna hubená, brejlatá, nasraná a já jí řekla o vestičku na knoflíčky pro mě z lehký vlny na takovej ten teplej letní večer. Chápeš ne?"
"Já chápu. Ale proč se ptáš mě?"
"No, protože vona řekla "aha, takže kárdigen" a odvedla mě ke štendru s vestičkama na knoflíček. Chápeš to?"
"A co mám chápat? Pořád nevim."
"No to, že přijdeš do krámu, řekneš, že chceš vestičku na knoflíčky, prodavačka řekne "kárdigen" a dovede tě k vestičkám na knoflíčky..."
"To nese doba, holka, s tim my dva nic nenaděláme. Vybrala sis?"
Máma reagoval jako blesk.
"No... vestičky nebyly tak pěkný, jako jeden kárdigen. A když jsem ho vzala do ruky, byl tak lehkej, jako když foukneš do motýlů. A hlaďounkej byl jak dětská prdýlka. A stál tři tisíce a já dostala tisícovku.", postěžovala si máma do telefonu jako malá holka, který nezbylo na eskymo.
"Takže se nekonala ani vestička, ani kárdigen?", lehce se mi smála pusa.
"Ne. Kárdigen byl drahej a zbylý vestičky pro starý babky.", řekla hrdě.
"Takže co? Co ti udělalo radost za vyrvanej zub."
"Hochu, vlezla jsem k řezníkovi, měl ti tam takovou pěknou pravou svíčkovou a tak když jsem přišla na řadu jsem možná poprvé v životě řekla: dvě kila pravý svíčkový!"
"Zorino, za to ode mě dostaneš medaily. Zlatou.", vykřikl jsem nadšením.
"Však taky všichni čuměli. Žádnej gothaj nebo bůček. Pěkně svíčkovou a rovnou tři pořádný šály do dvou kil. A důchodkyně, viď?"
"Ta nejlepší volba. Kam se hrabě kárdigen! Miluju tě.", neudržel jsem na uzdě emoce, které ve mě vyvolala zprávy matky o tom, jak si místo něčeho na sebe koupila dvě kila pravý svíčkový. To je prostě ženská podle mýho gusta.
"No a protože mi zbylo, tak sem eště koupila nějaký čabajky a vedle v kvelbu u Vietnamky pětikilový balení tý dobrý jasmínový rejže. A šla jsem na drahý kafe a prdla si k němu "čísekejk" (tak máma řiká cheescaku) a koukala sem po lidech a měla sem se náramně."
"Zorinko, tohle je život!", plesalo mi srdce, játra, ledvinky i slezina v mym těle samym blahem.
"Viď? Víš jak mi bylo krásně? Dortík klouzal do krku, jako když krmíš kachnu na játra, kafíčko bylo voňavý a s pěnou a huba mi jela šejdrem, když jsem si představovala, jak doma udělám biftečky s opečenym brambůrkem a volskym vokem a ze zbytku naškrábu tataráček a pak si dám večer k seriálu do ruky celou nožičku čabajky."
Máma plesala. Měla radost. Bylo jí dobře po těle i po duši. A to všechno díky pár gramům hovězího a pytli rejže někde z Asie.
"A jak jsem byla taková rozjetá, koupila jsem ještě dvě flašky červenýho, ALE DRAHÝHO, NEMYSLI SI, a pak sem si cestou k autu nadávala, jaká sem kráva, že kdybych koupila tu vestičku, který řikaj kárdigen, tak by se mi šlo zlehka..."
"Auto jsi našla?"
"Našla. I když se mi ta poznámka lehce rozjela potem z dlaně, jak sem ten papírek furt žmloulala v ruce, abych ho neztratila."
"A co Jirka, když jsi dorazila domu?"
"No... když jsem z tašky vyndala to maso, rejži, čabajku a víno, tak se mě zeptal, kde mám to, co jsem si koupila jako dárek. Jako radost. A já ukázala na nákup a on se usmál a pohladil mi hlavu."
"Mami, tebe by měli nespokojenejm chlapum doktoři předepisovat jako lék.", zasnil jsem se.
"Jo, hochu, ale až od tý doby, co jsem stará. Kdybych byla mladá, koupila bych si ten blbej předraženej kárdigen, i když jsem chtěla vestičku na knoflíčky. Ale já už přece vim, že důležitější než na sebe - je do sebe! Pamatuj si to a čau."
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |