Valchy byly harfami našeho dětství a tenhle jelen Pacholíčka nezachránil

12. 09. 2017 9:58:12
Vltavu od Smetany z nich žádná pradlena nevyloudila. Symfonickou báseň ale valchy pod rukama ženskejch dávaly přirozeně a s bravurou.

Na dřevěnym obložení studny se ta kostka povalovala celý léto. A přes rameno pumpy visel ručník vyšeptalej jako ustrašenej kluk.

Kostka mejdla s jelenem vždycky sousedila s vajdlingem, ve kterém se ve vodě macerovaly utěrky, nebo různé hadříky vhodné pro otření chodidel zelených od posekané trávy. Chodidla jsem měli často zelenkavá, jako bysme se celý den procházeli v hrachové kaši.

A o bok studny byla opřená valcha. Celý léto se tam opírala o okruží a čekala na svoje chvíle.

Jakmile byla ke studni dotažena plechová vanička, která se v jistých chvílích proměňovala ve škuner, na kterém jsme dobývali levý břeh našeho kačáku, začala se valcha tetelit.

A ještě struhadlo přibylo. Takové to klasické struhadlo na křen, sýr, měkký salám do pomazánek, a taky škrábadlo na jelení mejdlo.

Orchestr složený z valchy, vaničky, struhadla a mejdla s jelenem prezentoval hudební básně vždy pod otevřeným nebem. Open airy jsme znali už tenkrát, jen jsme jim říkali "praní prádla".

Seděl jsem v červených trenkách s rozparkem (čím jsem byl starší, tím byl rozparek hlubší, páč mi mohutněly stehna) a v bílém nátělníku na kraji studny.

Horkou vodu jsme s babičkou uvařili na plotně v hrnci na sterilování okurek a když voda uvnitř něj bublala jako gejzír někde na Islandu, hodila mi babička do rukou dvě utěrky a řekla: "Zatni zuby, zvedni hrnec, a hlavně se neopař, ty nemehlo."

A já, vystresovanej tím, že si horkou vodu poleju letní, ničím nechráněná lýtka, jsem zatnul zuby a pokaždé,. když jsem ten těžký hrnec nadzvedl, jsem instinktivně zavřel - pod celou tou tíhou hrnce přenesenou do mého tělíčka - obě oči. "Čum na cestu.", doprovodila slovně můj v tu chvíli nechtěný instinkt babička Lída.

Nalitím horké vody do vaničky vznikla vlna tsunami. O tsunami jsme tenkrát věděli asi tolik, co o plánovaném hospodářství v kapitalismu. Prd. Proto jsme tsunami řikali "chlejst". "Musíš opatrně, Marku, ať to nevychlejstáme ven."

Vanička stála na dvou k sobě postavených kuchyňských židlích. Dostatečně vysokých židlí pro pohodlné valchování mojí babičky, která byla vysoká tak akorát - akorát ke kuchyňské lince, akorát k vaničce na židlích, akorát k obejmutí a pusinkování jejího krku.

Jakmile byla voda ve vaničce, babička si šátkem stáhla vlasy, aby jí nepadaly do čela a kolem boků si tkalounama přitáhla zástěru blíž k jejímu tělu. O Pamele Anderson jsme tenkrát věděli stejně, jako o tsunami, a proto jsme sexy babičce furt říkali Lído, a ne Pamelo.

"Nastrouháme...", mrkla na mě Lída a vločky jelenovitého mýdla začaly padat od struhadla dolů do horké vody. Po nastrouhání babička zkušeně projela celou vaničku holýma rukama a tím, jak musela ruce ráchat ve skoro pořád ještě vařící vodě, se její chodidla začaly chovat jako chodidla Darii Klimentové. Lehounké pas de deux na trávě zahrady u naší chalupy proměnilo babičku Lídu v baletku.

Dosud průzračná voda ztratila díky vločkám z mýdla lesk a zbarvila se do nehezkého šeda a navíc kolem sebe do luftu vypouštěla ne zrovna příjemnou vůni. Lůj na chvíli vítězil nad povětřím Krušných hor.

"Tak házej.", vyzvala mě Lída, když už byla voda ve vaničce dostatečně zakalená a smradlavá.

A já, protože přišla moje další chvíle, jsem do vody kalné jako každé pondělí po neděli, házel trička a trenky a podprsenky a nátělníky a utěrky a tátovu košili pro sekání louky a mámino kombiné, které bylo lehčí než celé moje tehdy ještě nepoznané dětství.

Mezi všechno to oblečení pak Lída vrazila valchu, opřela si jí o poctivě vyplněné bříško, čapla do rukou první hadr a už to jelo...

Zvuk praní na valše mi z hlavy nikdy nezmizel. Jen se chvílema poztrácel, jako mince z kapsy, ve které je díra.

Hadry pod babiččinýma rukama skákaly po plechových drážkách valchy v pravidleném rytmu a ustaly na malou chvíli jen tenkrát, když si babička srovnávala hřbet a utírala předloktím zapocené čelo.

Po pár minutách valchování čaply obě babiččiny dlaně nějakej ten hadr, zručně ho zpracovaly, lehce pomačkaly a pak ho předaly do mých rukou.

A já moh ́, s velkým potěšením a ještě větší vervou, lehce pomačkanej hadr prásknout do kýblu s ledově studenou vodou, kterou jsem do mácháče (tak jsme říkali onomu kýblu) napumpoval ze studny.

Párkrát jsem hadr ledovkou v mácháči protáhl zkřehlýma rukama a když jsem ho vytáh ven, jen jsem s ním zamával, jako se kdysi mávalo šátečkama na nádražích a na posekanou trávu jsem vypraný kus oblečení rozložil tak, aby se následně dalo plajchovat vodou napumpovanou do konve na zalévání záhonů.

A pak se celej ten proces opakoval do tý doby, než ve vaně zůstala jen ta kalná voda a z ní trčící valcha.

Stejné pohyby, stejné zvuky, stejná netrpělivost a stejné potěšení. Potěšení z chvil, kdy jsme mohli bejt jen tak hala bala spolu s babičkou, která mi na valchu hrála ty nejkrásnější symfonie co znám.

A když jsme skončili, babička povolila tkalouny u zástěry, sedla si ke mně na studnu, do plechovýho hrnku napumpovala ze studny vodu, napila se a pak hrnek podala mně. "Napij se a poď se trochu povalchovat.", řekla a zmačkala mě svým objetím stejně něžně, jako mačkala každý, na valše vypraný, kusy prádla.

Valchy byly harfami našeho dětství.

Autor: Marek Valiček | úterý 12.9.2017 9:58 | karma článku: 30.99 | přečteno: 1112x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 402 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...