Vaše rozhovory s maminkou mne baví čím dál tím víc... moudrá žena. A i jinak hezky píšete....

nezapisuju vsechny, Ilono, protoze to by fakt lidi uz skoro neverili vlastnim ocim. a dekuju za hodnoceni. jsem takovej zapisovatel. fajn tyden preju!

Jojo, kaučové osobního rozvoje ... s těma je legrace, když je člověk ovšem nemá doma.

Pěkný hovor.

to mate recht, Vaclave, takhle zvenku se to smeje....

Znám takový případ - normální baba, která sice občas po všech vyjela, ale bylo s ní možné vyjít. Byla "normální". Dala se na ezotérii, nejdřív od ní odešel chlap, protože tomu asi nerozuměl, postupně se začala měnit. Je samá láska, samý úsměv, ale mám pocit, že ne vždy upřimný a lásky na všechny stejně nezbude. A vím o pár lidech, kteří kolem ní chodí raději po špičkách. Ale čivavu nemá, má maltézáka. Marku

Ireno, je jedno, esli civavu nebo maltezaka...ty psi si musej taky uzit svoje... krasny posledni cervencovy dny preju a diky za prizen

Jo a co teprve opičí láska! Mateřská. Znám paní, co svoje navracející se podroušené synky koupala. Bylo jim přes třicet. Vlezli po jednom do vany a maminka je hezky umyla, i vlásky vysušila. Na záchodě si zásadně nezavírali dveře, a to ani při návštěvách.

no, pokud je jen myla, jde o docela romanticke sdílení mezi mamkou a synama...

A nejhorší na tom je, že to vlastně myslí dobře, takže se na ně nemůžete zlobit. Útěk se jeví jako jediná možná cesta...

utek od takovych myslite?

Super!!!!!!!!!!!!!

diky, Lido a preju super zbytek cervence

K rannímu kafíčku to správné čtení. Hned se jdu podívat na zahradu po nějakém tom šutříčku.....

nasla? byl kouzelnej?

Jen mi ještě vysvětlete, jakou funkci má ta čivava?

jen tusim, na co se ptate...myslim, ze psi techto dam maji jedinou funkci: stat se obeti jejich lasky

Ouu ...

Nedávno jsem napsala povídku na podobné téma ... o nesnesitelné láskyplnosti.

A propo,Marku, kde je článek "Jeďte po starý". Moooc se mi Pod Palmovkou líbil, myslela jsem, že ho tu na blogu najdu, a chtěla jsem ho sdílet ...

Přehlédla jsem ho, nebo teprve bude?

Hned jsem si na Tebe vzpomněla.....

Někdy je třeba vyčistit si hlavu. Šlapete jako dobře namazané hodiny, organizujete, zařizujete, práce až nad hlavu, žádný čas na koníčky, všichni se na vás obrací se svými starostmi a najednou je tu vyhoření. Do hodinek se dostala voda, něco se porouchalo a pomalu rezaví.

Někdo řeší tento problém alkoholem, jiný rozvodem, další se pokusí i o sebevraždu a nebo rezignuje, tak jako paní o které píšete.

Já jsem také kolem čtyřicítky chytala druhý dech, vzala jsem si neplacenou dovolenou a udělala jsem si rekvalifikaci v oboru, který mě vždy lákal, ale byl na hony vzdálen mé dosavadní práci. Poznala jsem nové lidi a získala spoustu nových poznatků. Nestačila na to jen ta dovolená, později jsem nabyté zkušenosti stále doplňovala a najednou jsem zjistila, že jsem to zase já, plná energie a chuti pokračovat tam, kde jsem na chvíli přestala.

Je jedno, jakým způsobem se z toho dostat, třeba i těmi kamínky, ale důležité je, aby se to podařilo a váš život byl zase plný slunce.

no votom zadna! jen kdyz sem tam vidim koucky, co uplne obycejny pravdy rikaj s ocekavanim aplausu za originalitu..., co sislaj a pitvorej se, co zapomnely, ze jsou lidi kolem nich soudny, tam uz nelituju asmeju se. A ze jsou takovejch mraky. O takovejch je blog.