Marku, Tvůj příběh, moje vzpomínky...jako bych to už četla, nebo prožila...???

Marcelo, ahoj, neni dulezity, jak k nekterejm vecem doslo. Dulezity je, ze se staly...

diky za cteni a fajnovej patek preju

Marku,úplně se na tom štokrleti vidím, měli jsme to podobně a smáli se prostě všemu. I na televizi jsme pak chodili hromadně k těm bohatším, kteří si tu bednu mohli dovolit. Dík za vzpomínku

Jitko, i kvuli tomu ty moje slohy pisu... Jsem rad, ze fungujou jako vyvolavace vzpominek.

zase prsi...tak at je hezky i pres to!

jsi mi připomněl moji oblíbenou, umim asi líp než otčenáš:

jehah jedad ukčár áj it mávípz ukčábílok, ukčábílok íčár jehah ičátépelk

maďaršitina jak vyšitá zdravím

klepetaci? to jsem v ukolibavce nidky neslysel, Radko

dekuju za cteni a pekno preju

Připomněl jsi mi můj oblíbený pořad Dvaapadesát komiků a spol., při kterých jsme se jako děti váleli smíchy - to by dnešní děti asi nepochopily. Kotoučovou promítačku už nepamatuju, ale promítání rodinných černobílých diáků jo. Ta promítačka se většinou zavařila tak po třicátém snímku, takže u toho byly i kouřové efekty.

Jo a pozadu (zprava do leva) jsem psala, než jsem šla do školy. Tam mi bohužel vysvětlili, že takhle by to nešlo, i když to pro mě bylo jednodušší. Díky za fajn vzpomínky.

no jasne, padesatdvakomikuaspol!!! diky za pripomenuti

Hezky. Tatínek občas se mnou mluvil pozadu......

plynne?

Dík, Marku, tohle já nikdy nezažila. Tak je super, že se's podělil

mas urcite jiny pribehy! tesim se, az si vonich poctu

hezkej den, Slaninko

No teda...Dneska toho mám víc. Zejména Rumunský western. To by mne skutečně zajímalo, poněvadž znám jen ten východoněmecký točený v Jugoslávských horách (kam jsme podnikali poznávací výlety při cestě na devizový příslib k moři).

Dále - promítačku znám, ale děda nám nepromítal filmy s Chaplinem, ten už byl v osmdesátých letech v nějakém okénku ČST, možná i ve Filmech pro pamětníky, společně s Frigem, Busterem Keatonem, Laurelem a Hardym (můj strýc zmiňoval Pata a Patachona, ale ty nikdy nedávali), smáli jsme se tenkrát už u televizí. Prokládali jsme to Rakouskou reklamou na Milku a Persil...

Děda nám v promítačce promítal záběry z dovolených (byl už v důchodu a pracoval a jako takový dostal devizový příslib i výjezdní doložku častěji než lidé v produktivním věku).Tenkrát bylo Řecko, Španělsko vrcholem exotiky, na Krym dojel s Autoturistem po vlastní ose, a z Jugoslávie nám promítal ten " Poklad na stříbrném jezeře".

Tam jsme se podívali taky, ale to už mi bylo 12 let. Předtím jsme jezdili vždycky 4 dny tam, 4 dny zpátky do Bulharska právě přes Rumunsko. A to teda nebyl western, ale spíš poučení o tom jak se vlastně máme veeeelmi dobře. Ta bída byla hmatatelná. Pokud jsme někde zastavili, třeba na vlakovém přejezdu, seběhly se žebrající děti a bral vše. Hlavně jídlo a cigarety.

doufam, ze ty dedovy cestopisy mate nekde zaarchivovany. byla by skoda, kdyby se ztratily...

dekuju za cteni a hezko preju

Takovou promítačku jsme měli, uměla 8mm film a já se taky vždycky moc těšil, až naši něco přitáhnou z půjčovny.

a taky tak hrkala?

Ach jo, hele pamatuju první televizi, táta ji přinesl domů - bylo mi tak 5-6 let. Byla taková malá s obrazovkou, která měla velikost dnešního mobilního telefonu. jak ji zapnul, tak se objevil monoskop, kterej se vlnil a tak nějak blikal. A my na to čuměli jako paka. Telka běžela asi 2 hodiny denně, z toho hodiny byly zprávy, které četl Richard Honzovič.

Když to dneska vykládám dětem, tak mi říkaj, že už mi to začlo.....

no vidis...vsechno se vraci...dneska lidi cumej na filmy prave na mobilech

diky za cteni!

!ívtstěD

Netřeba nostalgicky vzpomínat na dětství, však přijde dětinštění. Také psina.

to je jen takova poblaznena sestrenice detstvi..., ale diky za ni, Vero

fajnovy odpoledne preju

prave sem dosekal zahradu a du si dat do toho venkovniho slunecno vetrna kafe a cigaro. Joha!