Už jsem to jednou psal, pro mne je vždycky citovej masakr, když běží poslední titulky v \Pelíškách, zní tam tuším Synkopy 61 a běží text o těch, co se už nikdy nevrátili. A ta emigrace - vynucená - nebyla pro nikoho žádnej med, jak se někteří domnívají. Stesk po domově a těch, s kterými si třeba vyrůstal, musí bejt šílenej.

Marku

presne jako v Peliskach - jeden den strejda byl a pak se objevil az po 20 letech. mama byla bez brachy, ja bez strejdy

babicku za strejdou milostive pustili asi 3x za ty roky a kdyz umrel deda, strejda nemohl prijet na jeho pohreb

je to tak, jak pises

Někdo sebral odvahu a odešel, někdo sebral odvahu a zůstal .... nemělo by se zapomínat ani na jedny ani na druhé ...

Měl pravdu ten tvůj kamarád Mirek.

Taky si to myslím a doba 68 - 89 mě o tom přesvědčila. Diky za čtení.

Trpce krásný příběh, Marku... Díky... A k textům níže: lidé jsou stále nepoučitelní. A já asi taky, protože se pořád divím, jak je to možný...

Taky se podívuju. O to víc je ale třeba neustále připomínat. Klidnej večer preju a díky za čtení.

Docela by mne zajímalo, jak by takové setkání po padesáti letech vypadalo. Měli by si co říct? Pan Mirek, který odešel "za lepším" (možná byl donucen i jinými okolnostmi než "morálním přesvědčením", co já vím) prožil tam venku úplně jiný osud než paní v noční košili, která možná zůstala, třeba z pocitu zodpovědnosti, nebo protože neměla tu možnost emigrovat. O čem by si povídali? Jak se žilo tady za totáče? A jaký to bylo tam na svobodném Západě? Možná, že by v tom setkání byl náznak hořkosti z promarněného života, já nevím...spekuluju.

Tahle historka ve mně zanechala takový poněkud nedefinovatelný pocit smutku, něco o čem píše o pár řádků níže Mirka Pantlíková.

Vím, o čem mluvím. Občas k nám ze Západu jezdili příbuzní (ti, kteří legálně směli) a podivovali se nad tím, proč se tady máme tak blbě - jako by to snad byla naše vina. Naopak jsem teprve v osmnácti letech poprvé viděla příbuzné, kteří k nám nesměli, protože byl na ně vydán v roce 68 zatykač a Husák jim odmítl udělit milost (z politických důvodů).

Pavlo, ve vsi ucte, Mirka znam lepe nez ty. Ten chlap celou situaci vyjadril v jedne jasne vete: tady pravo studovat nemuzu

to je cele - mel pravdu

Co se mne týká, těší mne, že už ta šaškárna končí. Loni a předloni si v srpnu málem ani nevzpomněli, letos se mohou přetrhnout, pokrytci. Zrovna tak jako o komunistických silvestrech . Poslední rok,na silvouše, se do rána juchalo, a křepčí, a na druhý den po ránu protažené hu.. pardon obličeje. Pietní akt u Č.R. byl už vrchol. Jo, takových příhod znám neurékom. Nakonec, většina těch emigrantů se měla "venku" líp než doma, viz Tvůj vzdělaný přítel. Zůstali hlavně ti zodpovědní, co se doma postarali o děti a o své staré rodiče. Ale nápad to napsat byl dobrý. Jen tak dál.

... juchalo se a křepčilo - a po ránu protažené hu... Díky a omluva...

Dobře, že jsi to napsal, Marku.

kdyz je co poslouchat, je i co psat, Jene

diky za cteni

Super Marku.

myslim, Vlku, ze "super" je popis tehdejsi situace prostou Mirkovou vetou: v tyhle zemi prava studovat nebudu

diky za cteni

dekuju

diky