Já takyyy, lodicky, byly červené a jediné... Auuu.

no kdyz byly jedine.... ouplne chapu

mojí Achilovou patou,byly tak ybotky- lodičky,kožený, o číslo menší....u tebe byl marku omluvitelnej věk,u mne už bohužel ne, bylo mi 30 a ony byly v barvě mojí kožené kabelky a kožené bundy...no musela jsem je mít...a mám je i dnes po 21 letech, prakticky netknuté, ale nějak se mi zmenšuje noha,tak se do nich jednou určitě nazuju a budou mi perfektně sedět

kamarád má 45 velikost, donesl amu manželka z práce,pracovní boty, které potřeboval na další sezonu akcí living history, období Občanské americké války...i vzal si je na výcvik,že si je rozšlápne...v 8 ráno je nazul a v 11 hodin jsme mu je zouvali ve čtyřech... řehtali jsme se jako koně, že se ve svým věku 45 let diví,že má nohy-prsty a záprstí do krve rozedřené a boty se nehnou..bodejť by se hnuly, s kovovou špičkou....

holt...kazdej z nas ma v zivote nejakou tu malou botu, Sarko

diky za cteni a hezky dny!

Marku,skvělé

U mě to v pubertě nebyly boty,ale džíny,které jsem strašně chtěla,i když byly o 2 čísla menší. Nedalo se v nich dýchat a po jedné návštěvě diskotéky jsem je s povzdechem uložila do skříně,že třeba do nich někdy zhubnu. Nepodařilo se.

A takových věcí...Do toho zhubnu..mám dodnes několik

Sarko, jsou to takovy vobycejnosti, kterejch mame vsichni plny suplíky. suplíky vzpominek a sem tam i supliky s realnejma vecma, ktery uz proste "nevyslapeneme"

dikes za cteni a hezkej ctvrtek preju

Já si v Domě obuvi na Václaváku, v roce cca 1980 koupila luxusní kozačky(nejen cenou),byly jediné, co se mi hodily tón v tónu ke kabelce,(elegance to přísně vyžadovala) a byly pouze o půl čísla menší, no, chodit se v nich nedalo.Tlačily a ještě šíííleně klouzaly. Měla jsem je 1x slovy: jedenkrááát a to ještě tím, že jsem před domem nastoupila do auta. Byl to tudíž supr kup, ale já je musela mít,MUSELA . Kdykoliv kupuji kozačky a vlastně jakékoliv boty, vždy si na ně vzpomenu. Byly krásný, toojooo

to jsou takovy ty "kmity", kdy se do hlavy najednou vratej vzpominky na davny zazitky, Marcelo

ja si na ty moje perka vzpomnel proto, ze jsem potkal sousedku a ta mela v ruce krabici a v behu mi jen rekla: musim je vymenit, jsou mi maly, myslelal jsem si, ze mi budou...

hezko preju a dekuju za prizen, Marcelo

Ach jo, já zase toužila po pruhovanych gatich, které kdysi frcely, vydělala jsem si na ně na brigádě a oni neměli mou velikost!!!!! Odmítla jsem čekat na vágní příslib nového zboží a koipila si o velikost menší. Nemohla jsem dýchat díky "vcucnutemu" bříšku o sednuti si ani nemluvím, ale měla jsem je a mohla honit vodu.

Naprosto vás, Marku, chápu.

je odvazne, koupit o dve cisla mensi boty, nebo mensi cokoliv

jak se nasledne s odvahou projevenou pri nakupu pracuje s nosenim...to uz je jina! ja to nedal. obdivuju Vas, Zdenko, ze jste v sedu neomdlela

krasny dny a diky za cteni

Jako bych se vrátil do dětství. Šimek, Grossmann hadr.. Početl jsem si.

taky podobna zkusenost? neco nekdy tlacilo a nebylo to mozny "vyslapnout"?

dekuju za cteni a udelalo mi radost, ze pobavilo

krasnej volnej den preju

Opet luxusni poctenicko! Marku jak ja vam rozumim! Pred par elty jsme si koupila na netu baleriny o cislo mensi tak v domeni ze se rozslapnou, prd leda!!!! Sla jsme v nich do mesta a po par set metrech jsme myslela ze zdechnu, vyresla jsem to hrdinne preslapnutim a mela jsem sandaly nedalo se jinak, upadl by mi asi palec. Byla to opravdu zkusenost ze boty bez zkouseni uz nikdy!!

ale ta chut to dat, co, Martino?

at se vam vyslapuje jenom s radosti a dekuji za cteni

Vim, o čem je řeč. Já jsem si kdysi pořídila nádherné smetanové lodičky, na úžasném podpadku, zapínání na pásek s roztomilým knoflíčkem. Měly stejnou vadu, jako Vaše botky, byly mi trošičku menší. 1,5 čísla. Vzala jsem je na svatbu neteře. Premiéru měly až na radnici. Moc dobře vypadaly, tedy na fotkách z obřadu. U svatebního oběda jsem uvažovala o teniskách a po pár sklenkách nápad realizovala.

PS nakonec se stejně tancovalo bosky. A nevěsta, které jsem je tam nechala, mi po letech řekla, že to byl jediný dárek, který jí ten den opravdu (mezi těmi sklenkami, hrnci a mixéry) potěšil.

kdyz voni se ty mrchy boty tvarej, ze sednou..., ze jo?

a je fajn, ze si ty "nase maly" vzdycky najde nekdo, komu jsou akorat

u me pan Broz, u Vas slecna nevesta

diky za cteni a mejte fajn dny, Martino

Marku, ježiš, ty tak krásně píšeš jako člověk přirozeně dejchá, tak nějak samovolně a samospádem. Já tě čtu a mě ty nohy teď úplně tlačej za tebe. Je to geniální. Děkuju!

psani snad trochu zvladam, ale dej mi do ruky vrtacku a katastrofa je na svete, Marto

dikes za cteni a krasny kvetnovy dny preju

Strašně, ale strašně nádherný příběh. Kolikátý už?

Věřím, že Josef všechny poctivě čte.

Pochutnal jsem si Marku :) To bylo hezký, i ten filozofický závěr. Hezký to bylo, napsal jsi to moc hezky, jako bych tam byl.