V baráku zima jak v psinci, znám. Klubky, pak wafky, ale jen v obýváku a ložnici. V kuchyni fungovalo něco kombinovaného - plynový sporák a kamna u toho. U mě v pokojíčku se netopilo, muselo být otevřeno k našim do ložnice. Tak běžely roky a časem jsem přijela s dcerkou, která rozum brala. Viděla dědu přikládat uhlí a: "Jé, dědo, aké ty máš pekné kamienky!" Chuděra dítě z bratislavského paneláku. Ale otužilé! Rohový byt, ložnice v poloze severovýchod a ubohých devět žeber radiátoru.

Nafťáky a poukázky k pumpě 90 halířů za litr.

I já jsem dítětem studenýho odchovu, ale za to nemohli rodiče, za to mohl topič, kterej málo topil. A taky okna, který vůůůbec nedolejhaly. Ale vzpomínky, ty mám krásný.

Neměl jsme stejného topiče?

Tak u nás byl "studenej odchov". Stropy vysoký, cimry veliký, ještě že nás bylo tolik a zadýchali jsme to tam. Piliňáky vzplály najednou, to byl hic, klubky sice hřály dýl, ale nafťáky, to bylo dílo! Jednak smrděly a pak když se špatně naštelovaly, strachy jsme utíkali z baráku, jak to dunělo. Jo, teď už je to jen vzpomínka, a musím říct, že jsem už léta rozmazlená, když stisknu jen ovladač a tepelné čerpadlo vykoná své. Pohodička!

naftaky a jejich huceni...a ten smrad - taky jsem zazil, Jitule

a ted rano jsem zase kohouty stahnul a otevrel okna - venku fici, ale co....!

krasny dny preju a diky za cteni

Marku, já doma lítám ve spodním prádle bez ohledu na roční období a manželce je zima i v létě. Moji rodiče též škrtily kohouty.

studnej odchov - tak jsme tomu doma rikali

sice malo oblibeny, ale ucinny - malo nemocni a do zivota echt pripraveni

a koukam, ze je to vsude dost podobny - mne vedro, otviram okna, Josefovi zima a okna zavira

si nevyberete

diky za cteni, Davide a fajnovy dny preju

dekuju za prizen, Ivano a mejte se bajecne

Když jsem byla malá holka, jezdila jsem s rodiči ke "stařečkom" do Radějova. Měli domeček s větší kuchyní, která byla i ložnicí. Vařili tam pro husy, slepice, prase. Dokonce i pro lidi. Bylo tam ale hlavně teplo i na duši. Přes chodbičku se šlo do parádní jizby. Ta byla opravdu jenom na parádu. Dvě vysoko nastlané postele, vyšívané povlaky na duchnách, šublatkostn a malovaná skřín. Nikdy jsem nepřišla na to, jak se do toho domečku vlezlo a vyrostlo jejich pět dětí. A teplo tam bylo vždycky i bez radiátorů a přímotopů. (Vylila jsem si )

kdepak vylila srdce, Verko, normani nostalgie

druha nasi rodiny - ta slovenska - mela podobne "izby pre navstevy", byla v nich zima, periny vystlany az ke stropu, duchny tezky a na kobercich igelity, aby se neoslapaly

tak to tam tenkrat bylo a ty duchny... jak ji na me vecer naklopili, tak jsem lezel celou noc a cekal, az me zase odklopej

diky za cteni