Koprovka prej byla málo sladká. Podala jsem demisi!

5. 05. 2017 9:00:00
Od roku 68 se máma programově o politiku nestará. Dojde odvolit v termínu, ale noviny čte zásadně odzadu. Sport přeskočí, kulturu proletí a křížovky vyluští. Do zbytku oškrábe brambory nebo s nima vypucuje zadělanou troubu.

"Já bych pro něj udělala, co mu na vočích vidim, ale jsem taky jen ženská. V mym věku už v prackách utáhnu maximálně čtyři plný nákupní igelitky a koprovka byla vždycky muj majstrštyk - však víš..."

Rozčílená byla Zorina jako panda, který místo bambusu předhoděj do výběhu listy volezlý kapusty.

"Prej málo sladká...", bublala máma dál do telefonu.

"Ty že si málo sladká? No to si teda dovolil hodně - holka jako cukrkandl a že málo sladká...", počochnil jsem slovně mámino pošramocené ego.

"Ne já, já sem cumel. Koprovka mu nešmakovala. Chápeš to? MOJE koprovka. Nejlepší na celym světě a jestli jí dělaj i někde na Jupiteru, tak by určitě obstála."

"Tak měl asi chuť na maso... a hledal důvod, proč nechce kulajdu. Kurnik. Já bych si jí teda dal hnedle.", vlísával jsem se, co to šlo.

"A ještě u toho čet noviny!", přidala matka pod kotel nasranosti.

"No tak to už vůbec nechápu... Jaký, prosim tě?"

"Ty vole, a nejni to jedno jaký? Prostě noviny. Ve všech, co znám, píšou to samý: zezadu sport, pak něco z kultury a dopředu už to jede jen vo tom, jak je všem dobře, i když kolem lítá morální hnuj."

"No tak ho třeba naštvaly ty články a tys byla nejblíž a "pic kozu do vozu"...schytala to Zorina. No bóže. Kulajda byla určitě standardně dobrá.", uklidňoval jsem dál.

"Pic kozu do vozu? No dovol!", začala se máma - s malých smíchem kolem jazyku - zklidňovat.

"No dovolim. Víš jak to myslim. Každej máme sem tam blbý dny a ani super truper kulajda nemá v takovejch chvílích na to nás z těchhle močůvek dostat."

"... a jak jsem viděla ty titulky v novinách, tak mu rovnu u stolu řikam: a víš co?, já podávám demisi. Tak.", pustila máma spokojeně svoje kulajdový rozhodnutí o její demisi do mejch uší.

"Tak se na nás musí. Buď přes sex, nebo přes žrádlo. Tu demisi, jsi doufám, dala jen přes to žrádlo, Zorino. Přijít i o sex by byla škoda, ne?", hnal jsem máminu naštvanost do námi tak milovanejch fikcí.

"No vidíš, já kráva. Já podala jen takovou vobyčejnou demisi. Dost nekonkrétní, co?"

"To se stává.", potvrdil jsem časté dění v rodinách i státních zřízeních.

"Co sem pleteš Neckáře?", zarazila máma moje chlácholení.

"Neckáře?", ztuhnul jsem.

"No, Neckáře. Ten přece zpíval "to se stává"."

"Aha. To máš recht. Planetárium."

"Jaký planetárium? Kulajda málo sladká, Jirka už dva dny jako kakabus, já ti řeknu, že jsem podala demisi a ty sem montuješ planetárium."

"Tak se jmenovala ta deska, na který byla písnička "to se stává", Zorino."

"Ty si někdy tak chytrej, že ti druhý nemůžou rozumět, čoveče.", kulometovaly z máminy pusy další naštvaný slova.

"Tak zpátky k tý demisi. Jak to teda u vás v "době po kulajdě" jede?"

"No jak. Už druhej den si ráno uvaří pět vajec na tvrdo a jí je celej den. Ale já nevyměknu! Uvařila jsem tý kulajdy plnej hrnec, tři smetany jsem do ní vrazila, tak to přece nevyleju."

"Takže ty jíš už druhej den kulajdu a Jirka vejce na tvrdo, protože tvoje vláda na kuchyní je aktuálně v demisi?", řadil jsem si souvislosti spojené s matčinou rebelií.

"Jim. Ale už mi taky nejde přes pysk. V poledne a večer kulajda. Dneska to bude třetí den!"

"Tipnul bych, že se brzo vytratí od vajec na tvrdo do hospody.", lehce jsem zavaroval.

Ani chvilku nemlčela.

"A to zas ne. Voni jak tam všechno jedou z jedný pánve, tak se mu to štosuje v žaludku, pálí ho žáha, nemůže spát a pořád cucá reny. Do hospody von nepude a uvařit si kromě těch vajec a čaje nic jinýho nedokáže. Dávám mu tak dva, maximálně tři dny, jak říkali v Pelíškách.", začala se máma zase smát.

"A za ty tři dny bude ještě kulajda aktuální?", odvážil jsem se zeptat.

"No jeje. Dyť ti řikám, že ji mám plnej hrnec. Ale vajec bude mít plný zuby a maso mu k tomu uvaří jedině nějakej svatej, protože já sem v demisi, přece.", smáli jsme se už oba.

"Nebo nějaká jiná. Dyť víš, co znamená kuchyňská demise. Přestáváš bejt kuchařkou a na Jirkovi bude najít kuchařku novou."

"A to by byla značka ideál, hochu, ti povim."

"Počkej. Ideál? Jako že bys měla v bytě ještě jednu ženskou, která by k vám chodila vařit proto, že ty ses šprajcla?"

"Já se šprajcla? Já? Já jenom uvařila kulajdu, von řek, že je málo sladká a že to jíst nebude a já se šprajcla? Nejsi blbej? Ale pani na vaření bych teda brala, ne že ne."

"No ty jsi vypověděla poslušnost, ne von. Jirka jen upozornil, že je kulajda málo sladká a tys hned reagovala výpovědí od sporáku.", zastal jsem se mámina manžela.

"Ale jak to řek!", odpověděla mi Zorina s pečlivě nastudovanou dramaturgií této krátké věty.

"No...asi dost vostře, jak to tak sleduju."

"Hnusně a ještě se při tom rejpal lžicí v tom talíři. To žádný ženský, hochu, nepřidá. Ty buď rád, že tohle nemusíš s chlapama řešit."

Znovu jsem se rozesmál.

"Nesměj se, ty vole. Já sem v demisi, Jirka se cpe vejcema na tvrdo, ženská na vaření v nedohlednu a já už jím jen se zavřenejma vočima a nad talířem s koprovkou se už ani nenadechuju. Prostě krize, chlapče, krize!"

"A nejde to nějak zvládnout? Překonat?", hnal jsem matku do dalších našich společných fantasmagorií.

"Jako že by Jirka došel za starostou a probral s nim naší aktuální situaci?", rozjela se Zorina.

"No. Nebo třeba vyhlásí předčasný volby na novou Zorinu...", zavaroval jsem.

"Tak von je chytrej, to my přece víme, ne? Von moc dobře ví, že na vařený vejce a horkej čaj by mu nikdo neskočil. Gulášek nezvládne a koblihy usmažit taky neumí. Tak jakýpak předčasný volby?"

"Pak nezbejvá, než u sporáku dovládnout v demisi a pak se uvidí.", narouboval jsem aktuální dění v soužití mojí rebelky na dění v zemském ráji to na pohled...

"Což vo to, kulajdy mám do aleluja, ale víš vlastně, kolik dneska stojí jedno vejce? A co ty vejce udělaj s jeho cholesterolem...na to by měl pomyslet, než z pusy vypustil takovou kravinu, jako že moje koprovka je málo sladká!"

Aniž bych stačil jakkoliv reagovat, šturmovala Zorina dál a dostala se zřejmě k tomu hlavnímu, co sporákovou demisi nakoplo.

"...hlavně neměl u stolu číst ty noviny. Kdybych neviděla titulek, přihodila bych do hrnce pár lžic cukru, zakvrdlala a bylo by po demisi. Ale takhle? Jen ať vidí, holomek..."

Někdy stačí pár lžic cukru a na demisi ani nedojde. Jenže...

Autor: Marek Valiček | pátek 5.5.2017 9:00 | karma článku: 30.19 | přečteno: 1397x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.71 | Přečteno: 402 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...