Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já teď nakreslim, jak mi Milan čůral na obličej

2. 06. 2017 9:00:00
Nikdy mě nechytly počítačový hry. Kromě tetrisu, na kterym jsem byl chvíli i lehce závislej, mě všechno hraní na síti minulo. Ale potkal jsem dva malý kluky a "majnkraft" a to teda bylo!

Seděli jsme na zahrádce hospody a bylo krásně a teplo.

Kolem stolu sedělo nejvíc dospělejch, pod stolem ztěžka oddychovali psi a na kraji stolu vedle sebe poposedávali dva kluci, který ještě neměli šanci to dotáhnout ani do první desítky života.

Křivý zuby, hlasitý huby, dlouhý ruce, velký kolena. Prostě sígři a aby bylo u stolu dospělým milo, měli tito dva v rukách mobily a v nich "minekraft".

Konečně jsem měl reálnou příležitost na vlastní oči poznat, o co jde.

"To je jednoduchý. Já teď nakreslim, jak mi Milan čůral na obličej." řekl mi Péťa, uvolnil místo vedle sebe a já si přised.

Nepřisedněte si v hospodě k malýmu klukovi s mobilem, kterej na něj bude malovat, jak mu Milan počůral obličej...

"Co to říkáš, Péťo?", zpozorněla Petrova maminka a polkla z půllitru vychlazené plzně.

"Nic.", ceknul Petr a já ho vyzval: "Klidně pokračuj, nenech se znervózňovat, jak to budeš kreslit?", zajímalo mě.

Milan, druhý "chlapeček" u stolu, už dávno něco na mobilu kreslil. Až do této chvíle mlčel a soustředil se. Jakmile si ale všiml, že o něm Péťa říká, že mu čural na obličej, ustal s tvorbou...

"Jo. Čural jsem na něj, teto.", potvrdil mamince Péti a sdělením dostatečně překvapil svého tatínka, který si společně s náma dával v první červnový odpoledne zasloužený pivo.

"Milane, co to meleš? Proč bys čural na Péťu?"

Všichni u stolu, ale i někteří dospělí od vedlejších stolů vesnické zahrádky se slunečníky zpozorněli. Byl Den dětí a to se musí dětem věnovat zvýšená pozornost!

Všechny nás zajímalo, proč Milan na Péťu čural a mě navíc i to, jak to Péťa ztvární v mobilu se hrou "MineCraft".

Milan pokračoval ve hře, kterou začal, ale měl tu schopnost, že se s námi, dospělými, mohl bavit i během ní.

"Když mě Péťa kopnul mezi nohy, tak se mi to zahnulo nahoru a já ho za to počural na obličej.", mydlil hru, mluvil o příběhu a nám ostatním překvapením ztvrdly huby.

"A co se ti zahnulo nahoru?", nenechal jsem nic náhodě a domněnkám já.

"No co asi?", dal mi Milánek dostatečně najevo opovržení. Jak chlap nemůže vědět, co se ohejbá po kopu mezi nohy nahoru, že jo?

"Už mlč!", zaseknul rozvoj další debaty Milánkův tatínek, zatímco Péťova maminka zachraňovala celou situaci mletím o tom, jak jsou teď kluci v tom věku, kdy je baví cokoliv fekálního.

"Ty, Péťo, už taky nic neříkej, protože na to neni nikdo zvědavej.", zakončila, respektive chtěla zakončit dětskou debatu kolem hospodského stolu jeho maminka.

"Mě to zajímá!", přiznal jsem bez mučení.

"No to je jasný, že tebe to zajímá", zasmála se maminka Péti, "ale ty si je odsud domu neodvedeš."

"No tak jsem ho...", spustil zase Milánek a nedíval se napravo ani nalevo, jen do displeye, takže si nemohl všimnout, jak jeho tatínek brunátní v obličeji a lehce povstává z lavice u stolu.

"Počural do obličeje, to už víme. Co ale nevíme je to, co se ti ohlo nahoru...", hecoval jsem co to šlo a servírka, která se v tu chvíli u nás zastavila, se do toho všeho ptala, jestli si dáme ještě.

"Varuju tě, Milane!", zahřměl Milanův táta a dopil a objednal si další.

"Já sem ho pak za to poblinkal do vlasů.", oznámil nám Péťa, kterej už delší dobu mlčel. Richtoval si v hlavě téma, který nebude tak brutální jako to Milánkovo a přesto vzbudí pozornost.

"Proč jsi ho poblinkal do vlasů?, žhavil jsem úvahy, dokud byly ještě dětské.

"No protože aby...", nedokončil.

"PÉŤO!!!!", vztyčila se Petrova maminka u stolu. Snad měla dojem, že tím vzbudí žádaný respekt a chlapečci se se vrátěj k běžné konverzaci osvobozené od fekálních témat.

Kluci lehce strnuli.

"Jste normální?", položila nesmrtelnou mámovskou otázku máma Péti.

"Jsme!", odpověděli oba unisono.

"No to teda nejste", přidal se k poučování táta Milana, "copak by někdo třeba Markovi jen tak blinkal na hlavu?". Já jsem mlčel a Milanův táta měl za to, že má vyhráno.

"Markovi ne, to by nebyla pomsta.", pronesl zcela vážně Péťa.

"No jasně", přidal jsem se já na stranu malejch kluků, "mně se už nic nahoru neohejbá, tak proč by na mě Péťa blinkal...".

Dospělí kolem mě se chtěli smát, ale nemohli.

Malí kluci se mohli smát, ale neměli důvod.

"Proto ne", řekl po chvíli Péťa, "ale jak Marek nemá vlasy, tak by to poblinkání nebyla pomsta, protože by mu stačilo z toho smradu jen omejt kůži. Nic by se mu nezachytilo a nesmrdělo by mu ve vlasech!"

Den dětí se chýlil ke konci. Já propás šanci poznat zblízka "majnkraft", ale zase jsem byl u příběhu, kdy se vesnický kluci chovaj jako sígři, nenosej legíny, do školy choděj pěšky a po škole se sem tam kopnou do rozkroku, až se jim to ohne nahoru. Co dělaj dál už víte...

P.S. Jména kluků jsem změnil. V tomhle případu se to fakt hodí...

Autor: Marek Valiček | pátek 2.6.2017 9:00 | karma článku: 32.17 | přečteno: 2626x

Další články blogera

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 27.48 | Přečteno: 786 | Diskuse

Marek Valiček

Mají sekundární pohlavní znaky na těle i kluci?

Znáte takový ty holomky, kterejm oči šajnujou jako onehdá záře nad rudym Kladnem ve chvíli, kdy můžou bejt slušně sprostý?

13.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 30.18 | Přečteno: 2804 | Diskuse

Marek Valiček

Ženský, přidejte večer do kabelky o jedny tanga navíc...

... nebo je složte do zadní kapsy džín. Minimálně ve Starém Městě se budou dneska večer náramně hodit!

13.10.2017 v 9:04 | Karma článku: 25.58 | Přečteno: 2139 | Diskuse

Marek Valiček

Švihadlo

Někdy je třeba odložit plný nákupní tašky a nestydět se z kandelábru odmotat švihadlo, který tam visí jako nudle u nosu.

10.10.2017 v 12:11 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 1282 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 293 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 224 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 271 | Diskuse
VIP
Počet článků 941 Celková karma 31.77 Průměrná čtenost 2473

muzskej, co rad zije



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.