Halenka utkaná z vláken z roztavených pet lahví a s potiskem leopardí kůže smrděla jako tchoř. Paní, co tuhle halenku nesla na těle, smrděla stejně. Ale tohle se o dámách neříká!
Leopardí žena seděla u stolku spolu se svojí přítelkyní.
Nebylo možné je neslyšet (a jednu z nich necítit...). Byly hlučné, ale hlavně naštvané. Když jsou ženský načuřený, zvyšuje se jejich potivost a hladina jejich hlasů automaticky narůstá a stává nekontrolovatelnou.
"...a co jako, Ilu, čekal, když si našel novou frajli a Zuzce to oznámil až ve chvíli, kdy si balil kufry. Že mu do nich přihodí ještě nějakou hotovost a polaská ho na rozloučenou?", pronesla Leopardka a jen jí z pusy vypadly poslední slova, zasunula do nich skoro půlku čískejku, zkušeně nabranýho na opravdu malou lžičku.
Kamarádka srkla z kelímku tekutinu, kterou Američani nazývají kafem, i když jde prokazatelně o hodně sladkej nápoj, kterej se po kafi jen jmenuje. Takovej ten "stárbak", jak řiká moje máma.
"Já bych takovýho hajzla hnala sviňskym krokem. Už dvakrát se mi to stalo.", pronesla, když stárbak ucucla a kelímek postavila před sebe na stolek.
"A von teď všude vykládá, jak ho Zuzka voškubala. Hovno voškubala. Že jo?", pronesla Leopardka ještě s pusou plnou tvarohu a dalších dekagramů rychlýho cukru.
"Voškubala? Ty chlapi sou stejně hérečky, ti povim. Co mu tak mohla voškubat, když měl celej život holou prdel? To mi teda řekni.", souhlasně a žensky kolektivně pronesla Ilu.
"A se stejně holou prdelí se nakvartýruje k tý nový. Ta bude koukat!", nenechala Leopardka ani chlup na oškubanym, kterej opustil Zuzku a přestěhoval se k nový frajli.
Ilu opět usrkla z kelímku s kávové náhražky za 130 korun a Leopardka docela nefér zvedla obě ruce nad hlavu, aby se kožíšek z plastu pěkně provětral. Brrrrrrrrrrrrrrr.
"Jenže je tam láska, holka, a to se chlupy na zadku nepočítaj.", řekla Ilu zkušeně. Ostatně - zažila to a věděla, o čem mluví.
"My sme stejně krávy", pronesla paradoxně Leopardka a tím dokonale smázla dosud do okolí vysílané mimikry. Z dravce se stala kráva, "...vaříme, pereme, žehlíme, malujeme se, rodíme, vychováváme, voníme se (!!!!!), pucujeme kvartýry a pak přijde jiná a všechno to, co jsme dělali je úplně na nic. Celou tou péči jsme stahaný jako koťata (Leopardka se opět přiblížila k živočišnému druhu, za který byla ten den převlečena) a když už meleme z posledního, tak se chlapi seberou a zmizej."
Stejně, jako mizej chlapi, zmizel po vyřčení tohoto ženského poznání i poslední drobek čískejku z jejího talířku.
Ilu se na chvíli zamyslela, kelímek jen tak halabala pohupovala ve své dlani a řekla: "Ženský by se měly primárně rodit jako lesby."
Pusa šrotující poslední zbytky koláče se na chvíli zastavila.
"Jako lesby?", tajemně vydechla Leopardka.
"Jo,", odpověděla Ilu, "jako lesby. Potkávat jednoho debila za druhym je fakt unavující..."
