Znáte takový ty holomky, kterejm oči šajnujou jako onehdá záře nad rudym Kladnem ve chvíli, kdy můžou bejt slušně sprostý?
Tím, jak jsme se přestěhovali z města na vesnici, jsem přišel o častou možnost odposlechů v městský hromadný.
Naší obcí projížděj dva autobusy v hodině a nejsou nacpaný a lidi v nich většinou mlčej, jako by jim pusy zašili bavlnkama na vyšívání růží a archaických vzkazů vyšitých na bílá plátýnka k zavěšení nad mycáky v kuchyni.
Jakmile mě ale autobus plnej mlčochů vyplivne na Veleslavíně, přicházej hody. Hody pro moje uši a oči.
Zrovna včera.
Jel jsem číst dědečkům a babičkám do domova Slunečnice, kam mě pravidelně zve Helena Skočová a Mirka Švarcová. Každý takový čtení je velkým potěšením a zároveň přípravou na chvíle, kdy budu třeba i já posedávat na židli a čekat na někoho, kdo mi ukrátí dlouhou chvíli.
Na nástupišti metra jsem na nos nasadil brýle a začal listovat v novym Reflexu. Kolem hodně lidí, hodně slov, hodně pohybu a hodně příležitostí.
Na Bořislavce se jako tsunami vlila do vagónu, ve kterym jsem seděl, celá školní třída. Školní třída sígrů a panenek Barbie. Sígry mám rači!
Tyče k přidržení se v mžiku staly tyčemi pro pool dance a dosud poklidné cestování se změnilo v jízdu na pouťové atrakci. Jen songy Michala Davida chyběly.
"Drž hubu, se tě nikdo neptal.", bylo důvodem ustání v četbě článku o volbách. Časopis na mém klíně sice zůstal otevřený, moje uši a oči ale do té chvíle jely docela jinej příběh...
"Pa tri ku!", zvedla hlas paní učitelka, která se snažila usměrnit hordu hyperaktivních co to šlo. Její počínání ale mělo stejné účinky, jako byste se snažili pochytat do dlaně hrst suché rýže, kterou jste před okamžikem vyhodili jen tak do vzduchu.
Patrik a jeho parťák zmkli, nicméně kolem tyče se nepřestávali otáčet.
"Paňučitelko", pozvedl k autoritě nevinné dětské oči třídní sígr, "a mají sekundární pohlavní znaky i kluci?"
Pic kozu do vozu!
Paňučitelka dělala, že v tu chvíli v metru vůbec nejni, že je někde na louce a listuje v knížce o Kájovi Maříkovi.
"Mají?", nenechal se Patrik odbejt předstíranou neúčastí jeho učitelky.
Ta pak jen lehce pohnula hlavou, jako když se divíte něčemu opravdu neobvyklému a jen přidala: "Mají, Patriku.", a dál listovala ve svém sebeobranném snáři.
"Se KUNDA rni?", dal si Patrik záležet na výslovnosti a jeho kámoš vyprsknul z pusy sliny i nudle z nosu zároveň.
Kája Mařík zaplakal a schoulil se do náručí svojí maminky učitelky.
"To si řekneme jindy, jo?", hnala úča plán vysvětlovat slovo, které je chvílemi malebné až hanba.
"Takže nemají. To sem si myslel. Přece nemůžou mít. To je jasný.", trsal slovní přestřelku Patrik se stejným umem, jako kdysi Travolta svoje tance na blikajícím tanečním parketu.
"Se KUNDA rní. Se KUNDA rní. Se KUNDA rní." obohatil Patrik slovo melodií a opakoval ho stále dokola, jako jsme my, jako malí kluci, byli schopni s velkou vervou opakovat stále dokola: ČAPÍ, ČAPÍ, ČAPÍ, ČAPÍ. Vlastně tedy nic nového. Vše se pořád jen opakuje...
"Tak dost, Patriku. Nikdo tady není zvědavý na ukřičené děti."
TO NENÍ PRAVDA!, chtělo se mi zakřičet. Já fakt zvědavý byl.
A Patrik, protože byl sígr sígrů - a takový já nejrači - nepolevil. Díky Bohu. Jel jsem až na Mírák, protože na Muzeu se teď nedá na céčko přestoupit, a tak byla šance zažít ještě něco dalšího.
"Kluci", začal Patrik poměrně zjihle a pokorně, "přece nemůžou mít se KUNDA rní pohlavní znaky. To je jasný, ne?", měnil posledním "jasný ne" pokoru v znovu nabuzený postoj samečka.
Paňučitelka zaujala v diskuzi nový postoj. Nereagovala. Jen obracela oči vzhůru a lovila v obličejích spolucestujících výraz pro porozumění.
Vlak zastavil na stanici Můstek. Dveře se otevřely, dost lidí vystoupilo a pár nastoupilo.
"Paňučitelko,", vyslovil oslovení ke své úče Patrik s nebývalou něhou, "mohla byste mi splnit jedno malý přání?", zažadonil s kreatitivitou v hlase, s jakou dítě uprošuje kteréhokoliv z rodičů o lízátko vystavené v regálku u kasy, kde se prostě člověk musí zastavit.
"Záleží na tom, Patriku, jaký to přání je.", odechla si paňučitelka s nadějí, že končí období identifikace mužských sekundárních orgánů.
"Mohla byste vystoupit?"
