To, že o politice nepíšu neznamená, že jsem apolitický. Naopak! "Moji" čtenáři mi snad prominou, když napíšu, že mám z výhry Miloše Zemana radost.
V posledních letech jsem z politiky vedené v mojí zemi neměl opravdu pražádnou radost.
Pomluvy, ztráta soudnosti, unfair jednání, neskrývaná chuť po moci, absence ideálů a vzorů, rozdělování lidí ve společnosti a další dělaly ze srdce Evropy její žumpu.
Včerejší výhra Miloše Zemana v prvním kole prezidentských voleb mi ale dala naději a udělala mi tím radost.
Radost!
Radost z toho, že voliči v Česku měli možnost po delší době poznat, jak vypadá noblesa.
Radost mi udělali všichni vyzyvatelé současné hlavy státu. Svým jednáním a chováním v předvolebních i povolebních debatách, svojí nadstranickostí při popisu jejich představ o plnění výkonů funkce prezidenta, svým vzděláním a praxí, svými prokazatelnými skutky a dalším ukázali voličům, jak také může vypadat možný prezident s nehraným zájmem o službu pro lid.
Radost mi udělala skutečnost, že je možné si v současném politickém marastu vybrat hned z několika dalších kandidátů člověka, s jehož představami o budoucnost Česka korelují mé vlastní myšlenky a přání.
Radost mi udělala solidarita mezi těmito "soupeři".
Radost mi udělala představa mít z těchto kandidátů složenou vládu.
Možná příliš fantazíruju, ale kam se hrabe současný ministr zahraničí pan Stropnický na pana Pavla Fischera!
Možná příliš fantazíruju, ale pana Michala Horáčka bych rád viděl v kanceláři ministra kultury.
Možná příliš fantazíruju, ale tak nějak cítím, že by ve funkci ministra průmyslu se ctí obstál pan Jiří Hynek.
Možná příliš fantazíruju, ale radost by mi v křesle ministra zdravotnictví udělal pan Marek Hilšer.
A snad nejsem přílišným fantastou pro představu, že by se prezidentem České republiky mohl stát pan Jiří Drahoš.
Po opravdu dlouhé době píšu o mužích na možných politických postech jako o "pánech". K tomu jsem neměl setsakra dlouhou dobu žádný důvod.
A z toho mám radost!
Radost mám i z kvality komentování včerejších voleb Českou televizí. Radost mám z povolební debaty těch, kteří do druhé kola nepostoupili a přesto jsme neměli možnost zaznamenta zášť a nepřejícnost. Naopak jsme byli svědky přirozené chuti spolupracovat a tím posunout pana Drahoše ve druhém kole na první místo v konečném výsledku voleb za čtrnáct dní.
Radost mám z prohlášení Karla Gotta, který obratem vyvrátil tvrzení Miloše Zemana o Gottově podpoře jeho nekampani. Mám radost z chlapského noblesního usvědčení ze lži!
Radost mám z debaty šéfredaktorů (Stoniš, Plesl, Balšínek, Čásenský, Žák) a jejich vyřčenému názoru/varování, že se Miloš Zeman nebude rozpakovat využít v závěrečném souboji jakoukoliv podpásovku pro to, aby vyhrál.
Radost mám překvapivě i z projevu Andreje Babiše, který Zemanovi poradil, aby pořádně zvážil kvalitu spolupracovníků a přehodnotil politické směřování Česka v příštích letech.
Radost mám z "mojí" vesnice, ve které volby v prvním kole vyhrál pan Jiří Drahoš.
Mám radost!
Radost z poznání, že je možné jít proti lžím a podlostem společně a kultivovaně.
Věřím, že stejnou radost jako já prožívá co nejvíce lidí v dnešním nedělním Česku. Radost z obyčejné slušnosti. Radost z víry. Radost z naděje.
Z toho všeho mám radost!
