Lenin

14. 03. 2019 10:33:08
Jeden se někdy ani nenaděje a sled minut, situací a povinností ho vezme za ruce a dovede ho na místo, kde se dějou neuvěřitelný věci...

V čekárně veterinárního lékaře jsme se Stellou čekali na kontrolu jeji mordy po vyrvání třech zubů. Měly odslouženo a tak šly světem.

Zvěrosestřička se mi omluvila, že se aktuální zákrok na psíkovi na sále prodlouží a Stella se začala ještě víc klepat. U zubaře taky nerad dlouho čekám. Nebylo ale zbytí...

Chvilku na to se v čekárně objevil starší pán s přenosným boxem v ruce.

V boxu se krčila kočka.

Stella ožila.

Zapomněla na to, že se ocitla v místech, kde jí po uspání z tlamy zmizely zuby a opatrně, s ocasem ohnutým do luku, začala obcházet kolem boxu postaveného na zem.

"Dobrý večer.", pozdravil mě kočičák. "Čekáte, nebo jste už byli?"

"Čekáme. Stello, nech toho.", odpověděl jsem a zároveň dal mojí bezzubce povel ke zklidnění.

"Jen jí nechte. Ať si čuchá. Lenin je na psy zvyklej.", odpověděl mi kočičák a nastavil Stelle dlaň k očuchání před tím, než jí prstama zkroucenejma artrózou začal škrábat mezi ušima.

"Kocour se jmenuje Lenin?", vyjelo mi z pusy zvědavě.

"No jó.", odpověděl nezúčastněně kočičák a díval se na Stellu a pak přivíral při drbání její hlavy oči stejně jako ona.

"Von to byl takovej nedomrla, když jsme ho našli vloni na jaře v pangejtu, a protože Lenin se narodil taky na jaře, tak jsme kocoura pojmenovali po něm.", přestal kočičák drbat Stellu a ta se stáhla pod židli, na které jsem seděl.

"A vypadá hodnej.", naklonil jsem obličej blíž k boxu.

Lenin seděl namačkanej v rohu, naježenej byl jak ježík hnědý a jeho oči - v barvě rozkvetlých slunečnic - sledovaly napjatě dění kolem.

"To von Lenin vypadal ze začátku taky hodnej.", usmál se kočičák a z kapsy saka vytáhl kapesník a od plic se do něj pěkně vysmrkal.

"To máte recht.", počkal jsem si s odpovědí na ticho, které bylo narušeno mohutným smrkáním.

"A pak se z něj vyklubal stejnej rapl, jako tady z Lenina.", nabídl mi z plechové krabičky kočičák na kousky naštípaný černý tvrdý pendrek.

Vzal jsem si, i když tohle cukrový nepotěšení z duše nenávidím.

"A ta vaše se menuje Stella, že jo?", zeptal se kočičák. "Já vás znám. Chodíte venčit k rybníku.", dodal.

"Jo, jo. Stella.", potvrdil jsem nahlas a Stella pod židlí myslela, že ji volám, že už jdeme zase domu a jak vystřelila, tak se hlavou praštila o sedák židle, a protože je to hajsinka, tak vykvikla, jako by jí právě někdo rozřízl bříško.

"No, vidíte",, rozpovídal se zase kočičák, "tak se tu sešla Hvězda s Leninem. Kdo by to řek, že k tomu zase dojde."

"Jen aby tu ty dva nezaložili nějakou buňku...", napadlo mě nahlas ve chvíli, kdy se otevřely dveře, z nich vyšla paní s uspaným psíčkem v náručí a sestřička postávající mezi dveřmi mě pozvala dál a pak ještě křikla do ordinace: "Pane doktore, máme tady Lenina. Bude se kastrovat!"

---

Jeden se někdy ani nenaděje a sled minut, situací a povinností ho vezme za ruce a dovede ho na místo, kde se dějou neuvěřitelný věci... Byl jsem u kastrace Lenina!

Nominace na Blogera roku

Autor: Marek Valiček | čtvrtek 14.3.2019 10:33 | karma článku: 35.00 | přečteno: 1968x

Další články blogera

Marek Valiček

Přízemní lidé

Nenechte se zmást názvem blogu! Mohlo by pak dojít k podobné situaci, k jaké došlo včera v diskuzích pod blogem pana Turnera. Já se fakt teď s velkým potěšením rozepíšu o přízemních lidech.

26.3.2019 v 12:10 | Karma článku: 25.09 | Přečteno: 764 | Diskuse

Marek Valiček

Issová je Jiřinou Švorcovou pražské kavárny

Díky "lvům" si zase někteří smlsli... Povětšinou jsou takovými labužníky ti, kteří danému tématu prd rozumí, ale h..ůsta si dokážou otevřít tak, jak je otvírá keporkak, když s tlamou dokořán brázdí vody oceánů.

25.3.2019 v 16:04 | Karma článku: 32.98 | Přečteno: 2930 | Diskuse

Marek Valiček

Jarní vody

V mých jarních vodách se Turgeněv, Sanin, Gemma ani Polozovová nebrouzdaly. Mé jarní vody poznávaly moje tehdy drobné kotníčky a chodidla a chladem do modra zbarvené prsty na rukou...

22.3.2019 v 10:04 | Karma článku: 21.40 | Přečteno: 507 | Diskuse

Marek Valiček

Černoch, který v Česku sází stromy

Jmenuje se Olalekan a do Česka přicestoval z Nigérie. A čekal na azyl, pracoval, zamiloval se tady a narodila se mu dcera...

20.3.2019 v 10:18 | Karma článku: 21.34 | Přečteno: 1290 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olča Vodová

rozmary

také to tak máte? každé ráno na ramíncích čekají s nastraženým límcem a líně na mě mrkají, je období převlékání kabátů

26.3.2019 v 21:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Libuše Palková

Jednou nohou v Evropě, druhou v Americe

Tohle není jen metafora pro imigranty pendlující mezi USA a Evropou, ač se to zdá nemožné. Kdo by se dokázal rozkročit přes Atlantik který oba kontinenty odděluje? A přesto existuje místo, kde můžete pouhým okem pozorovat oba...

26.3.2019 v 20:30 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 282 | Diskuse

Karel Trčálek

Přát někomu smrt není nelidské

Se slovy se nehazarduje. Ani se životem se nehazarduje. Hazarduje se jen se smrtí. Mohli jsem už milionkrát, kdybychom chtěli, zemřít, a přece jsme zatím ještě nezemřeli

26.3.2019 v 18:25 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 270 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kdybych byla chlap....

Hned bych věděla, že můžu psát jinak, protože muži mají tzv. falešné kamarádství. Kdybych byla chlap, tak budu brutální, budu sprostá a budu čekat, že mě za to budete obdivovat. Kdybych byla chlap, tak chodím na WC sama.

26.3.2019 v 16:58 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 503 | Diskuse

Pavel Vrba

Svět pohledem šestiletého chlapce

Co je na tom asi tak zajímavého, když je kolem nás tolik aktuálních témat? pomyslí si řada čtenářů blogů. Pro mě osobně se však pohled tohoto chlapce stal osudový. Je totiž obrovským poselstvím, přesahujícím až do dnešní doby.

26.3.2019 v 16:15 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 299 | Diskuse
VIP
Počet článků 1100 Celková karma 30.56 Průměrná čtenost 2426

muzskej, co rad zije

Najdete na iDNES.cz