Dokud na vlastní oči neuvidíte díry po kulkách ve fasádách domů...

9. 10. 2019 13:32:04
... do té doby jde váš život klidně. Jako byste šli dolů letní loukou, ve které kvete a voní heřmánek a nad hlavou měli nebe modré jako šmolku.

Když se v místě, kde teď pracuju, zabíjeli mezi sebou sousedé, cestoval jsem v prvních svobodných letech po západní Evropě a do zámoří.

Když se v místě, kde teď pracuju, zabíjeli lidi jdoucí po ulici pro chleba, pracoval jsem v reklamě a barvil tak svět na růžovo.

Když byli z místa, kde teď pracuji, lidé vyháněni z vlastních domovů, řešil jsem instalaci satelitní antény, abych se mohl dívat na filmy a poslouchat muziku.

---

Každé ráno odjíždíme za prací autem přes vesnice kolem Topuska v Chorvatsku. Z hory, kde pracujeme, vidíte na jednu stranu do Chorvatska, a když se otočíte, hladí vaše oči lesy Bosny a Herzegoviny.

Říjnová rána mají tady v horách svůj šarm.

Ještě stále zelené smíšené lesy sedí kopcům na zádech, mlha se plazí po loukách a malých obdělaných políčkách a často, přímo strašidelně, prochází skrz domy, které nemají okna, dveře a sem tam jsou i bez střechy.

Silnice vlnící se mezi kopci jsou úzké a kroutěj se neposedně jako ruce dětí, které musí sedět způsobně u stolu, uprostřed kterého stojí na tácu načančaný dort.

Domky a domečky jsou zase jako zvědavé děti často přilepené k okraji silnice, to aby viděly, kdo k nim přijíždí.

Sedím na zadní sedačce vanu, obličej opřený o studené sklo okna a celý ten prozatímní ranní klid a jízdu přírodou rozřízne pohled na dům, který má místo oken a dveří hluboké bolavé díry.

Je pustý jako prázdná dlaň. Je smutný jako umělý věneček s nápisem "Nezapomeneme", ležící opuštěný v listopadovém lijáku vedle hrobu.

Dům mi zmizí z očí. V hlavě zůstává.

Za pár okamžiků jiný dům. Horní čtvrtina zřícená a z pokroucené střechy jako by předevčírem vyletělo hejno vyděšených černých čápů.

Další podobný dům se bázlivě krčí obrostlý milosrdnou lebedou. Nechce být viděn. Bojí se silnějšího větru. Hrozí se sněhových vánic.

Ostrá zatáčka zpomalí auto a do obrazovky okna najede milý bílý opečovávaný domek. Zahrádka, úly, holubník. Okna i dveře. Poezie.

Bum!

Poezii kosí v okamžiku historie. Další rozpadlina s cedulí "Na prodej". Fasáda domu plná důlků. Důlků od nábojnic z kulometů a dalších střelných zbraní. Rány v těle domu, kde v kuchyni zlobily děti a v ložnici se milovali jejich rodiče.

A když tohle všechno vidíte na vlastní oči, začnou se vám v hlavě honit pocity, které jste zatím necítili jinde než při sledování filmu.

To líbezné říjnové chorvatské údolí, sevřené horami stromů se mění v bojovou zónu. Ty louky a políčka neplodí kukuřici, jak to vidím z auta já, ale jsou plná min a dalších krutostí. Ta poetická mlha není jen melodií úsvitu, stává se skrýší a ochranným štítem ve chvíli, kdy se nad tichým údolím ozve střelba z lesů do rozespalých ranních vesnic.

Projíždím válkou. Bývalou válkou. I po téměř čtvrt století je tady ale ta mrcha viditelná a citelná. Ta marnost. Ty tisíce mrtvých, zmrzačených, osiřelých. Ta beznaděj. Ta krutost. Ten vyhrocený nacionalismus. Ta zmanipulovanost vedoucí až ke genocidě.

Narušené vazby mezi lidmi. Narušené a rozdělené rodiny. Pohřby, pláč, smutek, nenávist. Strach k snídani, obavy k obědu, žal k večeři. Krátery v ulicích. Bombami vyvrácené stromy v parcích. Bída.

Opuštěné a zdevastované domy nepřestaly mluvit, i když už sotva popadají dech.

Nedávno tu byla válka.

---

Každé ráno teď, s modrým nebem nad hlavou, jedu víc jak půl hodiny za prací horama u Topuska. V autě - jindy plném povídání a smíchu - mlčíme. Jedeme klidně a beze strachu. Můžeme...

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318005479-tenkrat-na-balkane/

Autor: Marek Valiček | středa 9.10.2019 13:32 | karma článku: 39.40 | přečteno: 5632x

Další články blogera

Marek Valiček

Hospodské řešení vystoupení z únyje

Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...

17.3.2024 v 9:54 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 1747 | Diskuse

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...

15.2.2024 v 12:07 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 729 | Diskuse

Marek Valiček

Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem

"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.

8.2.2024 v 10:46 | Karma článku: 23.93 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Valiček

Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

29.1.2024 v 10:56 | Karma článku: 31.60 | Přečteno: 817 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.15 | Přečteno: 561 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 300 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 526 | Diskuse
VIP
Počet článků 1307 Celková karma 29.23 Průměrná čtenost 2417

muzskej, co rad zije

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...