Ještě dvě koledy a zabiju sama sebe úderem hlavou o kasu
Za kasou supermarketu seděla ta paní s vážností trůnění Kateřiny Veliké.
Dvě k sobě natisknutá stehna připomínala pneumatiky zadních kol traktoru, tvar břicha neměl daleko k tvaru těla opravdu pořádného krocana (možná pštrosa?) a mohutná ňadra lehce maskovaná tričkem v ostře žluté opravdu nevypadala jako dva motýlci, ale spíše jako pořádný lán zářící řepky.
Macaté ruce braly z pásu jedno po druhém přijíždějící zboží sem přeložené z mého košíku.
"Tak malej nákup?", začala se rozpovídávat její nenamalovaná pusa, "vy určitě žijete sám, že jo? To já poznám.", a píp píp, láhev s vymačkanými pomeranči a krabička Mozartových koulí prošly celnicí pokladny.
Hodil jsem na pás poctivej kus parmezánu.
"Sám nežiju, ale prdim na Vánoce, takže nemusím dělat žádný zásoby.", odpověděl jsem a k parmezánu přidal jedno balení chlazenýho candáta.
Kateřina Veliká se na židličce pod jejím majestátem zavrtěla a usmála se na mě.
"Tak to jste můj člověk.", píp - candát taky prošel. "To byste měl vidět ty tuny žrádla, co mi projde rukama. To neni možný sežrat.", pronesla carevna impozantně a nezbylo, než jí věřit. "Jen toho cukru co tahám na čtečku!"
"No jo, co naděláte. Lidi to maj rádi a hotovo.", položil jsem na pás krabičku s kuřecíma trupama pro Stellu.
"Si ze mě děláte srandu, že jo?", mrkla na mě z trůnu Kateřina Veliká, "jaký pak maj rádi? Se to takhle někdy blbě nastavilo a už to jede dvatisíce let. V prosinci se přežereme, hurá!", píp - trupy prošly.
"A vy máte kšefty. Kasa cink. Jednou za rok se to prostě musí vydržet.", dovolil jsem si lehce oponovat carevnině proslovu o přežrání v prosinci.
"Pane", nadechla se carevna na trůně tak, až se pole řepky rozvlnilo jako při červencovém poryvu teplého větru.
"Kdyby šlo jen vo to žrádlo.", vzdechla carevna mocně, až se jako motýlci na letní louce rozčepejřily všechny ty lístky s poznámkama ke kase přitisknuty malým magnetkem se smajlíkem.
Na pás jsem položil láhev Republiky. Lehce, skoro lascivně se zahoupala v bocích, když se černý pruh pod ní dal do pohybu.
"K tomu žrádlu ještě ty koledy!", zaúpěla carevna neskrývaně, čapla láhev Republiky do svých macatých dlaní a - píp, Republika prošla.
"Já už ty Ježíšky fakt nenávidím." mrkla na mě carevna.
"... a co "dudlajdá"?", dal jsem přihrávku na smeč.
"Hele, fakt, věřte mi, ještě párkrát dudlajdá a zabiju sama sebe úderem hlavy vo tuhle kasu. Takhle..."
... a hlava carevny sedící na trůnu sjela nečekaně prudkým pohybem ohnutého krku obličejem směrem do kasy a tam se v poslední vteřině zastavila a z obličeje carevny sjely brýle, které se od kasy odrazily, přeletěly pojížděcí pruh, prolétly okem drátů mého nákupního koše a tam přistály u špiček mých bot.
Jedno sklíčko v brýlích ale různým fázím letu neodolalo a vylouplo se z rámečku.
Posbíral jsem carevniny druhé oči opatrně ze země a podal je s malým pukrletem trůnící vladařce.
Carevna si prázdný rámeček brýli nestydatě posunula k ústům a vyplazenym jazykem rámeček důkladně obkroužila.
"To se stává. Ta levá lemra z brejlí furt vypadává. Tak to máme za necelejch dvanáct stovek, pane.", vmáčkla při oznamování ceny nákupu sklíčko zpátky tam kam patří carevna za kasou.
"Chcete pytlík na ty syrečky?, aby vám cestou domu nezasmrádlo auto... Nate..." a jemný igeliťák se v její ruce stal hedvábným šátečkem na rozloučenou, který jsem opět s úslužným pukrletem od carevny převzal a do kterého jsem následně zabalil syrečky z Olomouce.
"A mějte se hezky.", dodala ještě na rozloučenou carevna a já se s malou papírovou taškou zařadil mezi pobíhající surikaty ve výběhu obchodního centra a začal mozek mučit přemýšlením, kam jsem zaparkoval auto.
---
Mějte se hezky!
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |