... to je jako byste si natáh slipy a nechal famfulína trčet ven
Cestující v autobusu vypadali, jako by se chystali přepadnout nějakou banku.
Seděli mlčky, v odkrytých očích sveřepý výraz a přes pusu různé hadříky, které jistě zabrání případným pronásledovatelům v identifikaci.
Paní vedle mě měla roušku jahodovou a čelo mokré, jakoby právě vylezla z bazénu.
"Můžu otevřít okýnko? Nebude vám to vadit?", zeptala se a mrkla, protože jí slaná kapka sjela přes obočí přímo pod víčko.
"Samozřejmě. Je vám dobře?", odpověděl jsem a zeptal se zároveň.
Ruka paní hejbla okýnkem a k našim sedačkám začal proudit vzduch plnej očekávání, buřtů u ohňů, koupaček na sprosťáka, dlouhých dnů a nocí lepkavých jako v Bangkoku.
"Dobře?", vyvalila na mě oči, když se zase usadila. "Mně je báječně! Teda až na to, že jsem v přechodu a musím nosit tenhle hadr přes pusu.", ulevila si.
"No...někdy se to holt sejde.", dal jsem paní Jahodové za pravdu, autobus překodrcal koleje, které křížily asfaltku a na volnoběh dojel k další stanici. Tam už čekali další maskovaní loupežníci.
"Vy to máte dobrý. Holohlavej, bez přechodu a tu roušku máte taky halabala. ... to je jako byste si natáh slipy a nechal famfulína trčet ven.", cvrnkla mi prstem o můj nos, který zpod roušky vykukoval jako mláďátko paní Klokanové z její brašny přiheftnutý na břichu.
"Já nosim trenky.", udělal jsem humor a rukou zatahal za moji roušku tak, aby klokáně zmizelo.
"To ten můj taky", reagovala paní Jahodová a autobus se zase rozjel. "Jen jednou jsem mu koupila slipy, von je vyzkoušel a řek, že táááhnou. Tak jsem s nima pak asi tři roky myla vokna, než se uplně rozpadly.", podala mi paní Jahodová krátké CV slipů, které tááááhly. "Teda, ty slipy než se rozpadly, myslim.", upřesnila.
"Jste je mohla dát dál jako dárek.", napadlo mě nahlas.
Autobus kroužil zatáčku a tvářil se přitom jako labuť. Tak důstojně. Tak elegantně.
"No to nemohla. Tak velký slipy nikdo jinej nemá.", přeříkala paní Jahodová ve chvíli, kdy nás síly ohybu zatáčky a funkčního motoru natlačily k sobě víc než na dotyk.
"No tak jste s nima mohla chodit mejt auslágy kvelbů.", napadlo mě zase nahlas.
"No vidíte!", smála se paní Jahodová do roušky a čelo se jí potilo jako hráči ragby pár vteřin po absolutním výkonu. "S těma bych umyla všechny ty vitráže ve svatym Vítu, to vám garantuju."
Sáhl jsem do kapsy, vytáhl papírový kapesníky a jeden z paklíku nabídl paní Jahodové.
"Viďte.", řekla oddaně a vlastně spokojeně a smířlivě, "mám fakt hrozný dny. Ještě ty hice do toho všeho a potim se jak jako víte co?", vzala kousek jemného papíru do ruky a ten v tom vichru, špatně lapen, odletěl někam za nás...
Otočil jsem se.
Lupič za mnou byl krytý nejen rouškou s modrými proužky, ale jedno jeho oko překryl papírový kapesník, který paní Jahodová nedržela dost pevně.
Smál se.
K lupičovi se otočila i vyjukaná paní Jahodová.
Mužská ruka lupiče vplula mezi sedačky, na kterých jsme seděli a v jejích prstech se k paní Jahodové vrátil mnou nabídnutý papírový kapesníček.
"Děkuju.", usmála se jistě, i když díky roušce neviditelně, paní Jahodová na lupiče a kapesníček si převzala.
Utřela bez váhání celé zapocené čelo na dva tahy a když si suchými zbytky na kapesníku opatrně otírala místa pod očima, lupič ze zadní sedačky poznamenal: "A taky nosim trenky."
---
Smáli a povídali jsme si celej zbytek cesty. Přes roušky. Tak, jak se na pořádný lupiče patří.
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |