Není to stín. Je to vráska.

Ženský svoji kůži prožívaj jinak než chlapi. Možná je to jejich vrozenou vlastností pečovat. Promázavat ji krémama, vtírat do ní oleje a od určité doby zaznamenávat viditelné změny, které jsou chlapům vlastně fuk.

Model číslo 1:

"Zásadně, ale opravdu zásadně si na veřejnejch záchodech nesuším ruce v těch novejch sušákách, kam se vložej dlaně a z obou stran ti horkej vzduch ROZTŘESE všechnu tu uvolněnou kůži na místech, který se sušej. Už nikdy!", prohlásila hodně nahlas, rozhodně a s hnusem v každým slově J.

Její zlost nebyla hraná, ale byla zábavná. Pro mě byla zábavná.

"Proč tohle řešíš?", nemohla nepřijít moje otázka.

"Už to neřeším. Ruce si tam, kde jsou tyhle hnusný fukary, otřu papírovým kapesníkem. Nic se neklepe a ruce jsou suchý. A já bez stresu.", stručná odpověď.

"A neni to jedno?", tápal jsem.

"Ženský není jedno, že se jí ve fukaru ruce měněj v rozklepanou chobotnici. To si teda zapiš! Vám to jedno bejt klidně může, protože vám je jedno i rozklepaný břicho a stehna. Vy to prostě nevidíte. Někdy bych chtěla bejt chlapem.", vysvětlila.

Model číslo 2:

"Hochu, ráno jsem v koupelně našla novou vrásku. Nebyl to stín. Normálně další čára přes rozpočet, vlastně kolem huby. A tak jsem jsem z koupelny zařvala do obejváku: Dej mi přes ksicht polštář, aby ses na mě nemusel dívat. Nó, přesně takhle jsem mu to řekla."

"Ty tohle pořád ještě řešíš?", podivil jsem se.

"Já ne, ale okolí to řeší, ale nadělám s tim vlastně starou belu. Kolem huby už to mám, jako když zmáčkneš houbu na mytí. Jen tak neslintám!", upřesnila matka nové poznatky o pokožce na jejím obličeji.

"A co ruce?", napadlo mě se zeptat, protože hodnocení pokožky od matky přišlo jen den po hodnocení kůže na rukou J.

"Co jako ruce?", zeptala se logicky máma.

"Klepe se ti na nich kůže?", zeptal jsem se přímo.

"No jéje! A jak krásně!", odpověděla spokojeně a pokračovala: "hlavně pod fukarem na hajzlíkách. Tam se třese tak, že se mi před očima míhaj ty kakaově hnědý flíčky na ní."

"Takže klepe, ale není to problém?", chtěl jsem upřesnit.

"Jakej problém. Trénuju si přitom oči, protože se snažím spočítat ty klepající se fleky. Nebudu přece při sušení rukou čumět jen tak do blba."

Věkovej rozdíl mezi modelem 1 a modelem 2 je dvacet let.

A v tomto časovém horizontu se zřejme skrývá poznání.

Až se nám na uvolněné kůži začnou objevovat kakaové fleky, přijde doba, kdy nebudeme vystresovaní z věku, a začneme si zase pomalu hrát jako malý děti.

Příjemná perspektiva.