To my už asi nikdy nezažijem...

"Jo, kámo, za komunistů, to byly časy. Živobytí ti sháněli normálně táta s mámou. Ne jako teď, že se na tebe každej vys.re. Ti řikám, za komunistů to bylo dobrý!" Takhle nějak začíná léto v parku Na Jezerce v roce 2014.

Byli pod dvacku (věkově).

Mix holek a kluků namačkaných na dvou lavičkách kolem mě. Seděl jsem a četl noviny, zatímco psa běhala s ostatíma čoklama po trávě mezi stromy.

Holky z party měly v rukách poměrně drahý mobily a frisco a kluci v rukách, který nedržely mobily, svírali hrdla láhví od piva.

Hulili všichni. Teda - kouřili, aby nedošlo k mýlce.

Takže všichni kouřili, popíjeli, pracovali s mobilem a stíhali ještě komunikaci ve svém kmenu. Roboti.

"Kámo, to jako fakt?" reagoval na sdělení, že za komunistů bylo líp, další "chlapák", kterej co minutu vykrkával tak hlasitě vypitý pivo, že si pod kopcem příchozí mohli klidně myslet, že v horní části parku zřídili oboru a jeleni jsou čerstvě v říji.

"To řikala máma. Práce bylo dost a nemuselo se dělat.", potvrdil dalším sdělením svoji teorii o blahé době za komunismu mladej vypravěč.

"Huuustý", vydechla kráska mrak dýmu ze šluknutý cigarety a ponořila se opět do klávesnice svýho jabka.

"A co teda dělali, když nemuseli makat?", vlítla do vzduchu nová otázka.

"Asi chlastali a šukali, ne?", řekl ten s nejhlubším hlasem a za svůj příspěvek dostal párkrát "givmifajf" a pohoršené odsednutí od jedné slečny.

"Ty vole. Fakt hustý. Nedělat a přitom za to dostávat prachy. To my už asi nikdy nezažijem.", povzdychnul ten, co celou dobu krkal pivo.

"Ale zašukat si můžeme, že jo, Sandro?", zahlaholil ten nejvíc pivem zmoženej mladej pán a celkem zkušeně začal Sandře masírovat levou dlaní její pravé ňadro.

Sandra, aniž by stáhla prsty z klávesnice mobilu a zvedla oči k žadateli, pronesla: "Nejdřív mi vrať to kilo a pak se možná bude šukat."

Jasně. Stručně. Rázně.

Dlaň žadonila zklouzla z ňadra dolů.

Společný kamarád celou tuto pohybovou studii a dialog se žádostí o sex zakončil mohutným, ale fakt povedenym, krknutím.

V novinách jsem akorát dočítal pojednání o tom, jak složité bude generování důchodů...

Vstal jsem, sroloval noviny a písknul na psa.

"Pane, vy už odcházíte?", zeptalo se mě nečekaně slušně jedno z děvčat z party.

Odpověděl jsem, že jo a dal se na odchod. Lavička byla v zápětí obsazena.

"Sem se bál, že tu chcípne na stáří!", zaslechl jsem za sebou v zápětí jako prokazatelný pamětník doby, kdy se nepracovalo a peněz bylo dost...

Možná mi tak trochu záviděli to, co všechno jsem už zažil.