Vicurfink, tvaroh a odkojení

Je reálné, aby i synové matek dokázali při dialogu s nimi používat plynule obě mozkové hemisféry? Někdy to vyjde. Ale chlapům to holt trvá...

"Jo, chlapečku, to už je dávno. To měl tenkrát Jirka Korn nově vlasy kudrnatý jako pudlík a v levym uchu náušnici.", usadila se matka co nejpohodlněji k telefonu a rozpovídala se na zakladě prostého oznámení, že v sobotu přijedu na chalupu.

"Co sem motáš Jirku Korna, proboha, ti řikám, že přijedu na víkend."

"Vicurfink, vicurfink", zanotoval tehdejší Kornův hit máma s použitím úplně nového - snad českého - slova.

"Zorino, tak buď jsi popíjela nebo znovu upadla na hlavu.", zalaškoval jsem.

"Já na hlavu podruhý už nepadla, ale zastavil se tady ten z pily, mladej Stehlík a tak mi Korna připomněl."

"Dyť Stehlík nevypadá jako Korn ani náhodou.", oponoval jsem.

Já jim všem řikám Korn", prohlásila rezolutně a dodala: "Až sem zejtra pojedeš, kup ten dobrej kulatej chleba".

pozn. autora

(Některé matky mají vzácnou vlastnost vtahovat do započatého dialogu téma nové a to v úplně nelogických spojeních. Je třeba si na tento moment zvyknout a umět rozlišit, kterému tématu dát přednost. Časová posloupnost témat nehraje žádnou roli. Rozklíčovat odpověď je závislé přímo na vašem instinktu. Lidé kojení ženami takto komunikujícími to s léty dají. Lidi nekojení jsou odsouzeni ke stylu pokus/omyl.)

"Komu řikáš Korn?", sondoval jsem a udělal jsem si poznámku "koupit kulatej chleba".

"No těm klukum s naušnicema. Copak já jako mladá holka věděla, co je to homosexuál? Znělo mi to podobně, jako kdyby ten chlap měl hrát na trombón."

"Ale Korn neni homosexuál, nebo máš jiný informace?", zapátral jsem.

"A ještě ten tvaroh od farmářů vem. Ten tvrdej. Kilo. Uděláme si brambůrky s máslem a tvarohem, jo?" (napsal jsem si druhou poznámku)

"Měl trvalou? Měl. Nosil náušnici? Nosil. A navíc se to řikalo.", odpověděla s velkou nadsázkou v hlase máma. "Teď to píšou a tenkrát se to říkalo. Basta fidli."

"Jsi štont udělat meruňový knedlíky, když už bude ten tvaroh?", jako odkojenec už dokážu taky přeskakovat z tématu do tématu.

"Tak ještě kup meruňky a šmáknem si. Ten Stehlík má taky náušnici, víš?", zkloubila matka opět do jednoho sdělení dva diskuzní obory.

"A trvalou?", zeptal jsem se.

"No to ne, ale měl přes rameno takovou tu kabelku, kterou teď chlapi bůhvíproč nosej a kouřil ty tenký cigarety."

"No tak to už chyběl jen melír a měl by to komplet.", dodal jsem.

"Některejm ženskej se to prej líbí", odpověděla máma, "... ale já ještě takovou ženskou nepotkala. Spíš si myslím, že se to líbí Kornům. Máslo. Máslo nezapomeň. Ať nám ty knedlíčky pěkně čvachtaj."

K chlebu a tvarohu jsem si připsal máslo.

"Chlap s tou tenkou cigaretou v hubě je pro mě podobnej průser, jako kdyby si Montgomery Clift natáh sukni do gumy.", charakterizovala matka muže z tématu číslo 1 dnešního dne.

"Sukni do gumy? To je možný natáhnout?", ztratil jsem se v matčině přirovnání.

"To se tak řiká. Sukně ja nahoře ukončena jako tepláky. Do gumy.", dovysvětlila.

"Aha, už jsem si říkal, že by měl Clift nějakou speciální úchylku a do kondomu strkal sukně", rozesmála mě moje úvaha.

"A jogurt, nebo radši kysanou smetanu - si šmáknem."

Dopsal jsem smetanu.

"Ještě něco, Zorino?", zeptal jsem se.

"Nic. Všechno jsme si už řekli. V kolik doraziš?", zazněla další  tázací věta života synů. Věta, která se opakuje pořád dokola. My ale na tuto otázku čekáme a i v padesáti letech trpělivě a s velkou pokorou odpovíme stejně: "až se vyspim, tak kolem oběda."

Odkojení mi rozumí.