Tak už ty mrchy chlupatý zase vylezly

Teplé letní noci nelákají ven jen milence a dobrodruhy. Letní noc je tajemná a sytě černá. Schová se v ní každej. Třeba i obyčejná ženská, která si v rychlosti potřebujou někdě přičapnout a normálně se vyčůrat. Do trávy!

Čůrání na volno v přírodě má zvláštní kouzlo. Pro obě pohlaví - bez rozdílu. 

Ženský při sezení na bobku můžou sledovat nebe nad sebou - přes den zkoumat jeho nekonečnou letní modř a v noci se nechat unášet proudem romantiky při představách toho, jak jejich jméno nese jedna z těch blýskavých planetek nad našimi hlavami.

Chlapi jsou víc pohodáři a tak si čurání "na volno" užívaj bez stresu nezvednutého prkýnka, pokapaných dlaždic kolem porcelánové mísy a mokrého flíčku na trenkách po odbytém "otřepání". NAOPAK si, my chlapi, užíváme neomezený prostor pro zavlažování a ti odvážní strčí při čurání obě ruce do kapes, pískají si oblíbenou melodii a ještě při tom třeba vrtí bokama. Mnohým pak mohou připomínat rozprašovač močůvky tažený traktorem po poli.

"Dopila jsem tak večer sklenici vody před spaním a rozhodla se vylízt se vyčůrat na mez před barákem", začala máma.

"Noc byla černá jako lautr novej černej froté ručník. Všude ticho jako v jeskyních a nad hlavou jsem měla rozházený hvězdy snad i z jinech meziplanerátních prostorů. V chalupách už svítíly jenom okna z ložnic v patrech domů. Byla jsem sama na celym poli a cejtila jsem se v tý tmě malinká jako hlavička od sirky.", vyprávěla, já se zakous do meruňkovýho koláče, kterym voněla celá chalupa v době mýho příjezdu.

"No a dál? Počurala si si kotníky, nebo co se stalo?", zeptal jsem se a nechal si po jazyku rozjet vůni pečený mouky s cukrem a máslem...

"No sem si přičapla a začala čurat. A myslela při tom na ten prázdninovej čas, kdy jste byli malí a ja mladá a do baráku nám teklo a obědvali jsme lančmít opečenej na pánvičce."

"Takže takový retro vypouštění myšlenek současně s vypouštěním přebytečných tekutin. To je osvobozující.",poznamenal jsem a jazykem rychle zachytill kus meruňky, který se mi chystal vypadnout z pusy.

"A najednou", vykulila matka oči a poposedla na křesle na jeho hranu, čímž dodala vyprávění dramatičnost, "uslyším drobný zafunění. Takový chrr, chrr. Dvakrát po sobě. Kousek ode mě."

"No nekecej, to bych se v tý tmě asi podělal", vyjelo ze mě instiktivně a polkl jsem další kus výbornýho meruňkovýho zázraku.

"Myslela jsem, že si soused dělá srandu a čurání jen tak nepřerušíš, viď?", odpověděla máma. "Tak jsem tam seděla pořád na bobku, pořád čurala a chtěla bejt ještě neviditělnější. To víš, kdo je zvědavej na skoro sedmdesátiletou bábou s nahym zadkem na poli kolem půlnoci, co?"

"Nezdržuj. Pokračuj.", hecnul jsem mámu.

"No a za chvíli zase to chr, chr a navíc ještě chrrrrrrrrrrrrrr a zvuky kroků po poli."

"Vrah!", odhadnul jsem vyučenej tv seriálama o mordování lidí.

"Hele...sem se bála. Už sem dočurala, ale zvednout jsem se bála. Tak řikam "Karle, seš to ty? Já tu čurám.", začala máma popisovat onu situaci a já se začal usmívat a z tácu na stole jsem si vzal druhej kousek koláče.

"A co Karel?", zeptal jsem se mezi sousty.

"Karel nic. Jen furt to chrr chrr a kroky utichly ve chvíli, kdy byly za mejma zádama. Voči sem měla upřený do tmy a nic jinýho než tmu jsme neviděla a strach jsem teda už měla echt."

"Dál, dál...", prosil jsem matku, "nepřestávej."

"A jak tam sedim na bobku vystrašená s tou holou prdelí uprostřed pole v letní noci, slyším už jen pravidelný dýchání někde nad mýma zádama a řikam do ty černočerný tmy: "Karle, ja se fakt bojim".

Smál jsem se na plno a drobky koláče mi lítaly z pusy a padaly kolem mě.

"Pak jsem se pomalu otočila, pořád na bobku a málem jsem chcípla šokem.", vykulila matka oči finálně.

"Přede mnou dvě hubený chlupatý nohy. Nejdřiv jsem je v tý tmě skoro přehlídla, i když jsem je měla tak 20 cenťáků před ksichtem.", nadechla se máma k popisu nočního čůrání na poli před chalupou.

"...ze tmy se ozvalo další chrr chrrrr a já, podělaná strachy až za ušima, jela pohledem po těch nohou nahoru. Všechno bylo chlupatý až běda. A vysoký. Moc vysoký. A nad tím všim vysokym a chlupatym rohy. Velký rohy. Široký. Vlastně parohy."

"ČERT!", zařval jsem radostně a nadskočil na židli tak, že mi koláč sklouznul z talířku a upadl na starý dřevěný stůl v naší světnici.

"Hovno čert. Jelen jako kráva! Stál nade mnou, čuměl na mojí holou prdel a já se bála, že mě kopne. Vstát jsem si vůbec netroufla, ale nohy mě od toho sezení na bobku už pekelně bolely."

"Koukal na mě z výšky asi dvou metrů. Já už klidnější, že to není vrah, ale vystrašená z toho, co ještě příjde, čuměla z bobku nahoru na něj. Ani se nehnul, jen z nozder mu šlo chrr, chrrrr."

"Možná ses mu líbíla?", napadlo mě.

"Tak mu řikám", vydala se máma k poslední fázi vyprávění o nočním čůrání na louce,"já už jsem stará a po přechodu, di si najít nějakou pěknou srnku. A von se votočil a šel. Jak se najednou objevil, tak najednou ty jeho chlupatý čertovský nohy s kopytama zmizely v noční tmě."

"A to bylo někdy teď?" zeptal jsem se.

"Ne ne, to bylo loni v létě, ale minulou středu jsem si všimla, že už ty mrchy chlupatý zase vylezly...."

Letní dny a noci přinášejí příběhy. Jsou úplně jiné, než příběhy z ostatních ročních období. Jsou víc, než zlaté prasátko o vánocích a hvězda nad Betlémem. Jsou čaroletní...