Potřebujou chlapi (vlastní) prsa?

Teorie relativity? Možná. Evoluční záležitost? Pravděpodobně. Nutnost pro přežití? Nejsem si jistej. Záloha pro možnou změnu pohlaví? Minoritní důvod.

"Proč maj kluci prsa?", otázka jen tak jakoby nic. Ale přišla a nezbylo, než na ni reagovat.

"Protože klukum prsa zbyly.", odpověděl jsem malýmu klukovi tak, jak jsem cejtil.

"A jsou chlupatý.", podotkl on.

"No a protože jsou chlupatý, tak by se z nich blbě jedlo, tak prsama krměj děti jenom ženský.", hnal jsem začinající diskuzi k domnělému konci. Jenže...přepočítal jsem se.

"A taky je maj větší a líp se najdou, když máš hlad.", doostřil teorii malej prcek.

"Ale proč je teda máme my, chlapi?". Klučík byl v dotazování vytrvalý.

"Abysme si je mohli vypracovat a vic se libit ženskejm.", odbyl jsem nedočkavost.

"Ženskejm se líběj klučičí prsa?", ptal se dál.

"Třeba jo. Já nevim. Já si to jen tak myslím.", zaháněl jsem do malýho kouta velkou zvědavost.

"Ale ty je nemáš vypracovaný.", zastřelil mě prostým oznámením všudybýlek.

"To proto, že nechci, abych se líbil jenom prsama.", načechral jsem v odpovědi vlastní ego.

"A čim?", analyzoval moji úvahu prcek. "Už jsi starej, nemáš vlasy a máš takový prsíčka." - dostalo mi se mi v krátkosti hodnocení, které jako vlastníci sebe samého málokdy vidíme. Nebo spíš - přehlížíme.

"Třeba tim, že ženský sem tam rozesměju.", vyřkl jsem pravdu, o které jsem opravdu přesvědčený. Rozesmát někoho je dobrý. To se počítá. To funguje a není to tak lehký, jak se může zdát.

"Aha", poznamenal ten malej, "ale to máš fakt lehký. To se jen postavíš, ukážeš prsíčka a je to.", zabil mě dokonale...

Všem chlapum prsa zbyly. A mně proto, aby rozveselovaly okolí.