Řekněme jasné "ne" velikonočním kapkejkům!

Naučil jsem se nekomentovat "populární" situace. Radši dál a dál zkouším, jestli víc zaberou popisky každodenních obyčejných příběhů, který kolem nás lítaj jako vlaštovky.

Už se nemůžu dočkat, až mámu po roce zase legálně "přetáhnu" pomlázkou přes zadek s jasně daným odůvodněním, že bolest přináší zdraví a mládí. Cha! Musím ale ještě týden vydržet.

Vydržet sedm dní, po kterých vyšňořim kvartýr do barev, jakých se Česku od listopadu do března příliš nedostává. Myslím tím barev, které symbolizujou radost, potěšení, nově pukající život - jaro!

A těšim se na kopy vajec, ze kterých se v každé české rodině po třech dnech oslav dělají pomazánky a krájí se na chleba s máslem a které, jak lékaři potvrdí, nakopnou hladinu cholesterolu v našich tělech do aleluja.

A těším se na jidáše a mazance a beránci. A na nádivku s kopřivama. A na uzený maso. A na pár panáků slivovice, fernetu, vodky, zelený, kmínky, anýzovky, becherovky a dalších jarem posvěcených "vod", které nám chlapům jednou v roce ženský nabízej bez toho, aby k nabídce přilepily poznámku o tom, že "lejt bys snad tolik nemusel...".

Jenže...jenže tohle těšení mi letos trochu mrví například Hera - kdysi vlastní sestra másla a dnes, kdy už si nenecháme jen tak něco nakukat, mírněji komunikovaná jako "máslová". (Může vlastně něco, co je náhražkou, ve slovní sebeprezentaci blbnout lidem hlavu lží? Hera je Hera a máslo je máslo. Tvrdí snad  o sobě nějakou podobnou pitomost máslo?).

Hera letos posílá všem velikonomilcům informaci, že si z ní mají upéct velikonoční - a teď se přidržte - kapkejk!

Má snad kapkejk chuť vyhubit jarní stádečka pečených beránků s tupým výrazem v obličeji? Má snad kapkejk ambice zlikvidovat účast českých zlatavých mazanců s rozinkama a mandlema? Nechová se náhodou Hera jako Jidáš, když se tváří roztomile a klasické jidáše žene svým prohlášením do rubrik "bylo"?

NE VELIKONOČNÍM KAPKEJKŮM!

Stejné NE posílám i velikonočním krevetám, které nám zase celkem lascivně nabízí Lidl. Až budu žít na Havaji, nebo Andamanských ostrovech, pochutnám si na nich (nejen o Velikonocích) v tomhle období moc rád. Ale na pořádnejch mackách krevetách, ne na těch růžovejch žížalách s ocáskem srovnanejch na bílym plastovym tácku.

Jsou to sice maličkosti, ale maličkosti jsou základem velkejch věcí. Maličkosti typu jidášů a nádivky s uzenym dělaj velký Velikonoce.

Tak bacha na to. Bacha na maličkosti!