Takže jsi zdravá a dole vypadáš jako nevěsta

Mojí mámu už překvapí málo co. Je zkušená, zběhlá, vyrovnaná, moudrá a někdy i fikaná. Překvapená je už jen málokdy.

"I když už jsem na spodek, jak se řiká "mrtvá", s Julčou ještě na kontroly musím.", některý informace by se k synům ve věku přes padesát let nemusely dostávat. Jsem ale zvyklej.

"Tak se se vyfikla, navoněla a vyrazila za mym doktorem, že vylezu na kozu, on se podívá, řekneme si, kolik měl letos vořechů, já zas z kozy slezu a pojedu domu. Jenže..."

"Jenže co? Vořechy se nekonaly a řek ti, že jsi v jinym stavu?", zeptal jsem se drze.

"KDYBY!!!!", zahlaholila matka do mejch uší vroucí přání, "von tam vůbec nebyl!"

"Takže jsi jela zbytečně.", poznamenal jsem smutně, protože jsem měl za to, že tak báječně nastartovanej příběh skončí proto, že pan doktor nepřišel do práce.

"Hochu..., on tam byl zástup, jinej pan doktor, kterýho jsem neznala, a kterýmu bych klidně cípem kapesníku otřela koutky u pusy."

"Upatlanej důchodce, co neumí bejt bez práce?", odhadoval jsem.

"S důchodcem bych byla na jedný vlně, ale na kozu mě poslal chlapík, kterej by klidně moh bejt mym vnukem!", pronesla matka úzkostlivě.

"Takže mlaďoch. A to ti vadilo?", zajímalo mě.

"No...vadilo, spíš jsem měla pocit, že mu to nemůžu udělat. Mladýmu klukovi!"

"A co jako?", šťouchnul jsem do mámy.

"Co jako? Vyhrnout sukni, sundat kalhotky, vyškrábat se před ním na kozu a roztáhnout nohy. To si takovej kluk v mym případě rozhodně nezaslouží."

"Co blbneš, dyť je to doktor, ten už takovejch viděl...", snažil jsem se matce vysvětlit, že u doktorů nezáleží až tak moc na věku, jako spíš na jejich odbornosti.

"Ale jen na vaše nebezpečí, pane doktore", řekla jsem mu, položila se na kozu, jeho hlavu jsem měla kousek od mejch kolen a on se zeptal, kdy jsem měla menopauzu."

"No, vidíš, odborník - dyť ti to řikám."

Máma ani chvilku nemlčela a spustila.

"Ty vole, to už je tak dlouho, že jsem nebyla štont to spočítat na prstech obou dlaní. A tak jsem jen řekla "hodně dávno, pane doktore".

"To musel bejt překvapenej.", okomentoval jsem máminu specifikaci termínu, kdy měla menopauzu.

"Ale von byl džentlmen.", pronesla máma s melodií uspokojení.

"Měl při vyšetření zavřený oči?", pátral jsem po projevech džentlmenství mladého doktora.

"Ale prd. Řek, že Julča rozhodně nevypadá jako před hodně dávno proběhlou menopauzou a že stěny jsou zdravý a pevný."

"Takže jsi zdravá a dole vypadáš jako nevěsta."

"No...jako nevěsta ne, ale úplně na draka to asi nebude."

"Jako že Julča neni na draka?", zasmál jsem se.

"No, neni. Dyť řikal: zdravý a pevný.", a tak jsem slezla z kozy, natáhla si kalhotky a shrnula sukni zase dolu k lejtkum. A pak jsem si sedla k němu ke stolu, von začal vypisovat zprávu do počítače a najednou řek: "Jé, vy jste z Tisý?", tak pozdravujte paní Bílou, znáte jí?"

"A znáš?", zeptal jsem se, protože to jméno mi nic neříkalo.

"No to víš, že znám. Ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Došlo mi totiž, že tenhle mladej kluk nás starý báby zná podle našich rozkroků. Tak mladej a takovejch poznání, kterejma už musel projít, viď?"

"Zvolil si to sám.", komentoval jsem máminu úvahu.

"No to jo, ale když jde takovej doktor po malym městě nebo vesnici, tak přesně ví, jak to která z nás má mezi nohama, kdy měla menopauzu, jestli to má pevný, nebo vyměklý a další věci, o kterejch nechci ani přemejšlet. Doufám, že to neni náš novej soused třeba."

"Lékařské tajemství. Řiká ti to něco?", snažil jsem se mámu uklidnit.

"Votom přece vůbec nemluvim. To je mi jasný. Ale jde o toho mladýho kluka. Takovejch ideálů, takovýho elánu a chuti a pak mu na kozu vlezu já, anebo Bílá. To musí bejt velký rozčarování, ti povim."

"Myslim,", pokračoval jsem v rozhovoru s matkou s pevnou a zdravou Julčou, "že to řešíš zbytečně. Dneska si jí určitě už nepamatuje."

"Myslíš?", zadumala opět máma. "Bejt mladší, tak by mě mohlo tohle tvoje oznámení docela i urazit. Ale znám svoje limity a nečtu romány Rózamundy Pilčr."

"Takže o co vlastně jde? Stydíš se před mladym doktorem, kterej uvidí, co máš mezi nohama, ale je ti jedno, co mezi tvejma nohama vidí tvůj dlouholetej doktor, kterej zrovna neměl čas?"

"Přesně tohle mě napadlo. Ale pak jsem si řekla, že jsme my, starší ženský, na návštěvách u mladejch gynekologů něco jako ty koučky."

Tohle sdělení mě doslova srazilo na kolena.

"Koučky?", nepřestávál jsem se divit.

"Přesně tak. Jen ať už mladý chlapi viděj, co je jednou čeká. Pak aspoň nebudou překvapený!"

Některý informace by se od matek k synům ve věku přes padesát let nemusely dostávat. Jsem ale zvyklej.