Kurzy chůze po vodě a jiné boží radosti

"Takže jsi po druhý reinkarnovanej Ježíš.", zatetelila se matka radostí, když jsem jí oznámil, že chodím po vodě. "Neměla bych se ale v tom případě jmenovat Maruška?"

"Máňo, můžu ti tak říkat?", osmělil jsem se po mámině zjištění, že jsem Salvator Mundi a ona tou, která spasiteli pomohla na svět. "Musíme si ale oba nechat v občance změnit místo narození. To sem zvědavej, jak se s tim úřady poperou.", dodal jsem prorocky s patřičným tónem v hlase.

"No", řekla po chvilce váhání máma, "to by snad neměl bejt problém, ale neměli bysme spíš přemejšlet o nějakejch kurzech božích dovedností pro obyčejný smrtelníky?", pronesla téměř věštecky i ona.

"Jakejch například?", nechával jsem se vtáhnout do děje dne ve chvíli, kdy jsem chodil po hladině vody a házel Stelle klacky, které mi neúnavně přinášela a pokládala k nohám. Kam jinam taky, když jsem Spasitelem...

Stelle sice na zamrzlé hladině rybníka fest klouzaly tlapy, ale já se de facto po vodě procházel (kdo, kdy a kde specifikoval, po jakém stupenství vody vlastně Ježíš štrádoval?...).

"Jaký kurzy?", zeptala se mě s údivem v hlase Marie, "Třeba ty pro anonymní alkoholiky, kdy je naučíme z vody dělat víno!", navrhla první z variant kurzů, které bychom mohli po získané osobní zkušenosti realizovat.

"Tak to bude narváno. To abysme pronajali O2 arénu - minimálně.", začal jsem fabulovat i já - Ježíš.

"Dovedeš si představit ty nekřesťanský peníze za nájem?", pronesla dramaticky Máňa. "V tom případě nemůže jít o kurzy zdarma.", dodala jako správná boží hospodářka. "Už jen ten materiál co bude stát."

"Voda, víno a nájem. Budeme muset spojit pár kurzů dohromady, abysme vyšli.", přitakal jsem poslušně, protože i Ježíš musí maminku poslouchat.

"No a co hasiči, zdravotníci a úklid?", specifikovala hospodářka finanční náročnost božích kurzů plánovaných pro činnost v božím chrámu na pražské Harfě.

"Úklid?", podivil se Bůh.

"No jasně, vzpomeň Augiášova chlíva!", varovala Marie.

"Panebože, no jo. Úklid!", vyletěla mi z úst další boží slova.

"Pozor", varovala Boha Marie, "začínáš mluvit sám se sebou. Takovejm lídrům lid příliš nedůvěřuje."

"Jak nedůvěřuje?", oponoval jsem, "chodim po vodě? Chodim. Tak jakápak nedůvěra."

"A rozestupuje se?", byla Máňa zvědavá, jako každá správná ženská.

"Kdo?"

"No kdo?, ty vole! Promiň, Ježíši. Ale voda. Voda jestli se rozestupuje?", drolila matčinu zvědavost do tázacích vět situace, kterou jsem jí popisoval.

"Voda se zatím nerozestoupila, ale makám na tom. Počítám, že nějakej ten den mi to ještě sebere. Mrzne tady jako v Rusku.", přiznal jsem barvu i mírnou fabulaci.

"Tak na to nám neskočej.", řekla smutně Marie a dodala: "Když jim slíbíme změnit vodu v chlast, tak nám uvěřej. Ale že chodíš po vodě, která se nerozestupuje, s tim na ně nemůžeme. To hit nebude, ti řikám jako tvoje máma."

"Takže imrvére stejná písnička", reagoval jsem na máminu skepsi, "i když jeden chodí po vodě, stejně je to málo, protože ta se před ním nerozestoupí, i kdyby před tím dal dvacet otčenášů."

"No, jestli to nebude tim, že Ježíš byl chlap.", fabulovala máma dál, tentokrát už v roli Zoriny.

"Cože?", nechápal jsem.

"No, to je jednoduchý. Kdyby Ježíšem byla ženská, tak je svět hotovej už v pátek. Kdyby Ježíšem byla ženská, tak se lidi maximálně pohádaj, ale rozhodně po sobě nebudou střílet. Kdyby byla Ježíšem ženská, tak neexistuje žádnej Augiášův chlív a kdyby byla Ježíšem žena, tak by se symbolem věřících nestal kříž, ale kuchyňská linka. Mám pokračovat?", chrlila ze sebe jedno přirovnání za druhym.

"No pozdrav Bůh, teda. Tys mi to zas nandala.", přiznal jsem zkoprněle.

"Dyť je to pravda. Chlapi... Chvástalové... Ukaž, jak velkou rybu si ulovil... Ukaž, jak máš velký auto. Ukaž jak máš velký - víš co. Tohle jsou chlapi. Na něco jste dobrý, o tom žádná, ale že by to měla bejt zrovna role Spasitele? No to si nemyslim..."

Stál jsem na vodě. Stál jsem na vodě a přesto mi nebylo uvěřeno.

"A co mám teda dělat?", krotce jsem skoro zašeptal a po xtý hodil Stelle klacek, kterej po pádu na led klouzal stejně lehounce, jako když motýli v létě brouzdaj vzduchem.

"No co bys asi tak dělal, no?", řekla klidným hlasem Zorina, "normálně vylez na břeh, dojdi domu a ukliď. Tak čau, Ježíšku...."

Boží kurzy s mámou teda nepovedeme. Leda by byla Ježíšem ženská.