Protože jsem měl pusu plnou slunce

... sem se pořádně rozhlídla, viď...?, ale byly tam jenom v dálce nějaký srnky a těm sem putna. No a rozběhla jsem se..."

Léto je omamný, jako v prosinci vůně uleželýho bramborovýho salátu. Lidi jsou volnější.

"...sem si zaběhala. Představ si. Já běhala!", oznámila mi Zorina zprávu radostnou jako červencový ráno plný slunce.

"Kam si běžela?", nechal jsem jí v hlavě její představy a trošku je přisytil.

"No za váma přece.", bezelstná odpověd plná hádanek.

"Mami, seš si jistá? Za náma? Kym? Kde? Světlana, naše sousedka ,dělá v alzheimer centru, tak se s ní asi budeme muset sejít...", varoval jsem s lehkou ironií v hlavě a přál jsem si, aby ironie ironií zůstala co nejdéle.

"No za váma. Ti byl takovej ten letní den, u kterýho se nepočítá letopočet."

"Letopočet se dá počítat? Ten je přece danej, ne?", zajímalo mě.

"Ale kuš. Sem měla šaty jako tenkrát a zástěru přes ně, protože sem nesla z kuchyně něco na hnůj a pak sem ten kotlík odložila, vyšplhala se přes mez na pole a normálně sem se rozeběhla."

"Za náma...", dodal jsem.

"Jo, za váma. Bílý vytahaný tílka, modrý holčičí kalhotky do gumy po Renatě a plavaly jste přede mnou v poli, jen vám vykukovaly hlavy. Jedna blonďatá a jedna hnědovlasá."

Léto je omamný.

"...a dál?"

"Dál?", lehce zpomalila máma svoje vyprávění. "Dál jsem vás nedohnala. Prchli jste mi."

Ticho.

"A tak jsem po tom běhu, kterej trval fakt chvíli, nemysli si, k remízku jsem nedoběhla..., tak jsem po tom běhu jen tak chodila po tom poli a hladila vršky stébel a čuměla do daleka a viděla všechno tak, jak to kdysi bylo."

"Měl jsem nedávno něco podobnýho. Šoural jsem se za tebou a babičkou z nákupu, vy jste pořád mlely a já táh´ v síťovce dvě skleněný láhve mlíka."

"A proč jsi na nás nezavolal?", chtěla vědět Zorina.

"Protože jsem měl pusu plnou slunce.", odpověděl jsem.

Ticho.

"Tohle se stává jenom v létě, viď?", řekla máma. "V zimě jsem tak všichni zapakovaný a bojíme se otevřít pusu, aby nám nezmrz jazyk. V létě všude voněj lívance s borůvkama. Vzduch je jako kašmír. Stíny stromů jsou milostivý. Já ti to léto budu chtít za rok asi zase..."

---

Léto je omamný, jako v prosinci vůně uleželýho bramborovýho salátu. Lidi jsou volnější.