Kevety
Pokud žijete na vsi, kde v restauraci na jejím horním konci zalejou cokoliv na talíři hnědou hmotou a dole pod kopcem vám ve druhé (a poslední) hospodě ledovej salát přelijou divnou srajdou, kydnutnou do plastovýho talířku a říkají tomu "caesar salat", skáčete blahem, když mezi těmito stánky nepotěšení otevřou novou restauraci Vietnamci.
Skladba menu je obdobná jako u ostatních restaurací tohoto typu a tak jdete na jistotu. Letní závitky, bun bo nam bo nebo pho. Stačí tato tři jídla vhodně kombinovat a váš domácí sporák může chvílema osiřet.
---
"Dobrý den" - pozdravím nahlas, aby si personál všiml, že jsem přišel a dostalo se mi jídla co nejdříve, protože mám hlad.
"Dobý. Dobý. Jíst tady?", roztočí vietnamskou češtinu paní servírka.
"Ano. Tady.", krátím češtinu co to jde a navíc velmi jasným kýváním hlavy dávám najevo, že chci talíř, židli a stůl.
"Co bude?", usmívá se servírka a já se těším.
"Nem cuon a bun bo nam bo.", objednávám hrdě vietnamsky a těším se na reakci.
"Cislo vis?", zašmodrchá češtinu paní z Asie.
"Nevím.", odpovím s proviněním jako žáček v základce.
Paní z Asie mi z ruky vytrhne jídelní lístek a nehtík opatřený blýskavými kamínky zapíchne do menu.
"Set", řekne nejdříve a "Ciceci" poté. "Nem cuon, bun bo nam bo. Dobly. Bude.", uzavře objednávku stejného, co jsem vyslovil bez čísel a odchází do kuchyně.
Společnost mi do chvíle, než mi budou předloženy závitky a poté nudlový salát s hovězím masem, dělají různé plastové dózičky s octem a mrkví, s chilli, košíček s hůlkami, lahvička se sojovkou, pepřenka a slánka. Kochám se jimi jen chvíli.
"Tady mas.", přistanou přede mnou tři průhledné stočené asijské palačinky, do kterých jsou zamotány nudle, okurka nakrájená na proužky, krevetky růžové jako trika kluků v Pride pochodu a slast slibující zelená barva koriandru.
"Bun bo nam bo potom, jo?", usměje se servírka a moje mlsná huba se těší na orgie. Čapnu do ruky první palačinku, namočím jí v dodané sladkopálivokyselé omajdě a zasunu do pusy.
Slast! Ráj! Zážitek z krajiny gastro potěšení!
Trvá to ale jen chvíli. Moje rozmazlená kušna najednou v palačince narazí na něco, co v ní nikdy před tím neobjevila. Opatrně a podle etiky tuto divnost chvíli zkoumám v puse a pak jí nenápadně vyplivnu do připraveného papírového ubrousku.
Škvarek! Nebo, lépe řečeno, kus ovařené vepřové kůže. Ještě, že nejsem cimprlich!
Důkladně zkoumám další obsah nakousnutého závitku a zjišťuju, že podobných kousků je v něm možná víc.
"Promiňte, můžu?", dávám nahlas i gestem ruky najevo potřebu přítomnosti servírky u tohoto úkazu.
"Muzu.", odpoví s úsměvem paní a v cukuletu stojí u mého stolu.
"Co to je?", dělám ze sebe neználka a koncem hůlky ukazuju na "vařený škvarek" na mém talíři.
Paní se k talíři ukloní tak, že svýma řasama už už jezdí po jeho povrchu a je zticha.
"Co to je?", zeptám se ještě jednou, i když vím, že jde o kus kůže prasete, která do Nem cuon prostě nepatří. Asi tam spadla při připravě bun cha talíře.
"To?", překvapí mě její otázka a ještě víc skutečnost, že paní vezme z talíře škvarek mezi prsty, chvíli si ho prohlíží a pak ho zase uloží na původní místo. Zpět na talíř...
Usměju se.
"No - to. Co to je?", ptám se potřetí a doufám v odpověď.
Paní mlčí. Možná hledá slovo. Možná nechce odpovědět. Možná mi nerozumí. Možný je všechno.
"To maso.", odpoví a pusa se jí roztáhne do pověstného mírumilovného asijského úsměvu.
"To není maso.", řikám pomaličku, slova od sebe doslova odkrajuju a pořád se směju. "To je kůže."
"Muze?", dostanu odpověď. "Maso v nem cuon, vis?"
Nedám se.
"To ne maso.", přecházím do vietčeštiny. "To kůže. V nem cuon ne kůže. V nem cuon krevety!", jedu češtinu přeoperovanou do asijštiny tak, aby mi servírka rozuměla.
"Kevety.", vydechne slovo s radostí paní z Asie a vezme opatrně v mé ruce drženou hůlku, její konec píchne do zatím nenakousnutého závitku, pod jehož horní vrstvou si lebedí jeden kousek týhle mořský lahůdky. "Kevety tady taky. Tak." Stojí a usmívá se na mě.
Vytáhnu tedy ze závitku jednu krevetu a položím ji vedle škvarku.
"To kreveta", ukazuju hůlkou jako ukazovátkem na růžovýho červa. "A to škvarek.", ukážu na kus vepřové kůže. "To je rozdíl."
"To rodil. Skarek neni. To maso.", stojí paní servírka vedle mě v mírném uctivém předklonu a dlaně má cudně spojené před svým klínem.
"Vy mi nerozumíte.", pořád se usmívám a vlastně už nevím kudy kam.
"Já vím.", pořád se usmívá i paní. "Kevety ne maso. To maso!", ukáže znovu blýskavým nehtem na kus prasete na mém talíři.
"Ale nem cuon není maso. Nem cuon krevety.", snažím se, aby mi bylo rozumět, ale je to prd platný.
"Kevety jo. Tady. Tady. Tady. Tady.", je už trochu namíchnutá, když ukazuje na všechny krevety viditelně umístěné do zbývajících, dosud nenakousnutých závitků na mém stole.
Vzdávám to. Škvarek přikryju na talíři ubrouskem.
"Maso neni.", směje se paní servírka mému triku zmizení kusu masa.
"Maso není.", přitakám oddaně a pro jistotu zeptám se: "Bum bo nam bo stejný maso?". V případě instalování škvarku/vepřové kůže do bun bo nam bo bych raději objednávku včas zrušil.
"Joo. Bun bo nam bo maso. Ne tohle. Maso. Ne kevety. Maso. Dudle. Vis?" popíše v rychlosti složení talíře, který se pro mě chystá v kuchyni.
Škvarek odpočívá pod ubrouskem. Dva zbývající závitky čekají na talíři. Paní stojí. Já sedím.
"Eteneco?", ptá se servírka úslužně.
"Nic.", vzdávám definitivně.
"Nic. Dobly. Bun bo dobly. Ted bude. Jo? Piti?"
"Piti pivo.", odpovím v jejim dialektu.
"Pivo dobly. Maso ne. Jen pivo.", cha cha cháááááááááá, směje se paní na celej lokál a zmizí.
---
Druhý závitek při čekání na bun bo byl ne maso, jen kevety a moc dobly.
---
Hluboký talíř plný vůní a barev přistál na mém stole po pár minutách. Bun bo nam bo bylo na světě. A vonělo rajsky.
"Maso.", ukáže paní na tenké plátky hovězího. "Zelí", ukáže na koriandr, mrkev a sojové klíčky. "To...", vahá, když ukazuje na drcené opečené buráky.
"To oříšky. Taky dobrý.", napovídám slovo, který je pro Vietnamce k nevyslovení.
"Tezky. To tezky. Ale dobly. Jo? Bunbo nam bo. To maso. Maso!!!", raduje se paní servírka a čeká u stolu jako maminka, která chce pochvalu za svoji koprovku.
Proházím tedy hůlkami načančaný obsah hlubokého talíře a naložím první soustu do pusy.
Prožívám nirvánu a je to na mě dost vidět.
"Dobly, jo. Jadu. Ted nebudu. Budu az ne maso a este pivo budu.", plácne se pomateně paní do čela a běží k baru pro půllitr dávno načepovaného piva, z něhož už pěna odešla do věčných lovišť.
Návštěva Asie se blíží ke konci. Pusa a žaludek dostaly co potřebovaly a hlava si užila radosti. Poděkuju, zaplatím, dám diško a odcházím.
"Na shledanou.", zamávám přes lokál servírce u stolu, kde si lidé začali objednávat.
Podívá se na mě, zamává mi taky a řekne: "Maso bude. Budety?"
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Marek Valiček
Tady prostě mlčet nemůžeme
Národní politika je rozpolcená. A i když je Česká republika proti současným mrazům připravená a nikdo nezmrzl, byť měl na sobě jen trenky a trička s krátkým rukávem, existují skupiny lidí, které mlčet nemohou... Mají totiž rozum.
Marek Valiček
... jako když z penálu vysypeš pastelky
Téměř na den přesně jsme zase ponořili chodidla do vanové teploty vody Indického oceánu, nad hlavama nám v tu chvíli proletěla padající hvězda a mně nějaká mořská mrcha lehounce popálila nárt na levý noze...
Marek Valiček
Kližka na houbách a roztančená matka. Prostě krásnej den!
Některé matky to tak prostě mají. K narozeninám si nepřejí žádné dárky, ale rády si zatancují v restauraci, kde se... netančí.
Marek Valiček
... já věděla, že jsem neporodila blbce
Přešel jsem celou naší rozlehlou zahradu, která kdysi bývala olympijským stadionem, zelení prosycenou džunglí nebo jen mým obyčejným útočištěm. Loktama jsem se opřel o plot a podíval se přes něj do daleka. Do dětství...
Marek Valiček
Vliv stravy a alkoholu (v době krize) na dlouhodobé vztahy
Krize všude kolem nás! Nemít v restauraci zarezervovaná místa, těžko bychom se někde kolem vytipované hospody v pražském centru v sobotu večer usadili...
Marek Valiček
... proboha, kdo vás tak příšerně oblík?
Pokaždé, když je na place trochu času, když se svítí, nebo líčí, nebo čeká na slunce a jindy na mraky, se s bandou mých kolegů posadíme a jedeme zážitky z natáčení. A že se zážitky jen hemžíme...
Marek Valiček
Proč ten teplouš z Ukrajiny neválčí?
Pokud se určitá mozková nedostatečnost propojí s klasickou závistí, dochází k situacím, které je opravdu lepší úplně minout.
Marek Valiček
... vy prej máte černýho ptáka. A mohla bych ho vidět?
Ani požáry, jaké v těchto dnech tančí po Rhodosu, nejsou štont rozpálit debatu tak, jak se to před nedávnem podařilo jedné malé holce z Toušně.
Marek Valiček
Bylo to tu dobrý, ale zejtra už nepřijdu
"Tělo vašeho bratra bylo nalezeno na ubytovně ve Vysočanech. Abychom vyloučili cizí zavinění smrti, byla nařízena soudní pitva a vy musíte čekat na její výsledek", tak prosté bylo květnové oznámení Policie ČR.
Marek Valiček
53 pohlaví country
O tom, co se aktuálně děje v Cannes mám málo informací. Jenže... i ten červenej koberec na hvězdami prošpikovaném Boulevard de la Croisette včera večer jistě ještě více zčervenal závistí při porovnání s eventem ve Středoklukách.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |