Tašatungáááá!
.... a my jsme věděli, že je léto a že k nám do Tisý zase přijede Vinetů...
A tak jsme slezli a seskákali z větví stromů a vysokou loukou jsme běželi s ostatníma dětma k chalupám a těšili se na Ilčí, Ribanu, Nšočí, Hatátitlu, Sama Hókinse, Tašatungá, Vinetua, Klejpetru a Oldšetrhenda.
Velmi důležité bylo v ty časy vybrat chalupu, kde měli pořádnou anténu. Ne takovou tu zahnutou černou trubičku, co jsme měli my na půdě chalupy zašprajcnutou mezi trámem krovu a skříní, ve které babička schraňovala sklenice na džemy, kompoty a marmelády.
Bylo opravdu hodně těžké vybalancovat anténní místo tak, aby obraz televize dole ve světnici byl stálý a obličeje našich hrdinů se nerozjížděly až do strašidelných výjevů.
Často bylo z naší chalupy slyšet křik: "Teď!", "Teď už né!!!", "Počkej, počkej, trochu tím hni. Teď!" "A už zase ne!", "Prosím tě, co tam s tim děláš?" a nakonec "Já tam dojdu sama."
A matka vystřídala na půdě otce a s anténou v ruce pobíhala pod krovem a hledala místo, které způsobí, že obraz bude uspokojující a zvuk plný. A my zezdola křičeli směrem na půdu: "Teď!", "Teď už néééé!!!"
A když byl obraz zajištěn, sedli jsme s ostatníma dětma na kanape a křesla ve světnici, na vyhublá kolínka ohnutých dětských nožiček jsme si položili brady a klepali jsme se očekáváním a nadšením z toho, jak mezi nás na koních za chvílí vcválají indoši a bílé zlé tváře (teda kromě Oldšetrhenda, motýlkáře a Sama Hókinse...)
Na talířky nám všem babička nakrájela kousky rybízového litýho koláče s tvarohem a do sklenic duritek rozlila malinovou šťávu s ledově jiskřivou vodou ze studně.
Posedávali jsme kolem televize, všichni ti parchanti z osady Antonínov (osady tak vzdálené od všech osad Apačů, Navajů a dalších) a když najely první titulky a melodie, začali jsme všichni broukat: "la lá, la la la láááááááááá" a drobky koláče nám při tom nápěvu vylítávaly od pusy jako vlaštovky, když vylétají v létě z hnízd.
A když v příběhu někdo pronesl slovo "Tašatungá", ozvala se babička Lída z kuchyně vedle světnice, kde zrovna buď párala starý svetry, nebo žehlila prádlo vyplajchovaný na naší zahradě na červencovým slunci. "Tašatungááááááá" zvolala pokaždé, protože se jí to slovo asi líbilo a protože věděla, že se nám to její zvolání bude setsakramentsky líbit.
Hodina a půl blaha!
Hodina a půl dobrodrůža a inspirace pro zbytek prázdnin.
Následující den po promítačce jsme byli všichni indoši. Holky si na hlavu natáhly bavlněné punčocháče, aby měly copy jako Ribana. Kluci si kolem hlavy přetáhly gumičky a pod ně zastrkali popadané peří slepic od sousedů, aby vypadali jako indijáni.
Kačák za chalupama se proměnil ve Stříbrné jezero a ohnuté větve spojené silonovou nití se staly luky.
A protože jsme neměli žádné koně, říkali jsme pořád dokola: "Ilčí a Hatátitlá se pasou v horách...."
---
Na tohle všechno jsem si vzpomněl v tyto dny, kdy mám po strašně dlouhý době zase prázdniny a v televizi ke mně domů zase dorazil Vinetů a Oldšetrhend.
Vrátil jsem se do doby před více než padesáti lety, a u televize jsem už ležel, namísto koláče od babičky jsem kousal jablko a televizní obraz by ostrý a zvuk libý...
A když jsem po filmu večer na louce venčil Stellu, zakřičel jsem do úplného nočního červencového ticha "Tašatungáááááááá, babi!" a tu chvíli kolem mě prolít poryv větru a moje slova odnesl až tam, kde bílé i rudé tváře odpočívají na věčnosti...
Tašatungááááááááááááááááááááá!
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Experta Antoše srazilo auto. Je mimo ohrožení života, MS komentovat nebude
Hokejový expert České televize Milan Antoš už na domácím světovém šampionátu komentovat nebude. V...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Vojenská pomoc USA už přijíždí na Ukrajinu, ujistil Blinken v Kyjevě
Vojenská pomoc z nedávno schváleného amerického balíku pomoci už začala přijíždět na Ukrajinu a...
Co si to dovoluješ, hádal se senior se strážníkem. Přímo před ním šel na červenou
Vyhrocenou situaci řešil v minulém týdnu strážník městské policie v Praze 4. Upozornil seniora,...
Za ubodání otce a zranění matky dostal cizinec osm let, k činu se přiznal
Nadměrné použití alkoholu a drog podle Krajského soudu v Olomouci nepomohlo otcovrahovi z Tovačova,...
Ukrajinské zajatce je třeba rovnou zabíjet, vyzval šéf neonacistické Rusiče
Ukrajinské válečné zajatce je potřeba bez milosti zabíjet, vyzval v neděli Alexej Milčakov, šéf...
Pronájem obchod a služby, v Ostravě, ul. 28. října
28. října, Ostrava
14 500 Kč/měsíc