Dneska se nedědí,

dneska se nakupuje a prodává v sekáčích a na mimibazaru, ale v podstatě je to totéž. Ale tuhle dobu taky pamatuju, v mladších letech byly tvořivé babičky spíš na škodu, jejich modely byly dost out, ale cca od 10 let výše už jsem je začala bombardovat vlastními nápady(mnohdy taky hroznými), a připadala jsem si jako hvězda. Váš outfit si živě představuju .

Re: Dneska se nedědí,

To by vysvětlovalo, proč dodnes tolik tíhnu k sekáčům  jinak se musím smát sama sobě, asi mi to zůstalo: Zrovna včera jsem vytřídila nějaký věci, co už nechci nosit, a chystám se je vnucovat mamce a kamarádčiným dcerám

:DDD

Fakt jste mě pobavil! Už ty hnědý punčocháče odstartovaly tsunami vzpomínek...

Já po nikom nedědila, moje maminka to řešila šitím podle pašované Burdy. Bohužel k Burdě zapomněli přibalit i kvalitní látky, takže jsem oplývala hromadou oblečení sice krásného střihu a provedení, ale zpravidla v barvách kafebraundozelena a s vyšším procentem uměliny, než by rádoby splývavý model kdy mohl unést. A teď se takovýhle hovadiny taky nosí

Re: :DDD

Ach ta představivost, zase mám poprskanou klávesnici.

K poslední větě:

Zachovejte paniku! Rozhodně jste nebyl sám. No jen si to zkuste představit v naší rodině - dvě starší a dvě mladší sestry, a mezi nimi usazený jediný bratr. On byl lidovým soudem (matka) ve zkráceném řízení (pár pohlavků)pravomocně odsouzen "donášet" věci po starších, a my, nebožačky, zase tahaly jeho kalhoty, jeho košile, jeho bundy... Díky bohu, že jeho trenýrky byly z tak fórového materiálu, že nás v hodinách tělocviku nepotkalo pokoření z největších!!