Berte to z té lepší stránky, pořád je lepší čekat na poště, než např u zubaře :-)

Jiri, ja na zivot koukam takhle: nepomerovat s horsim, ale vzdycky jen s lepsim! krasnej den preju

No, Marku, já to také dříve dělala, že jsem si nejprve vystála frontu na obálku a potom druhou na poslání, ale od té doby, co nás na pobočce také postihla čísélka (moji pochvalu, jak to mají vše vylepšené, procedila poštmistrová :"Jen na Vaší straně, paní, u nás to chátrá dál"), kupuju obálku v papírnictví (snaha si je dokoupit domů selhala, máme tam několik černých děr a obálky a podací lístky žerou skoro nejraději, raději už jen doklady a očkovací průkazy) a nad kafíčkem si ji nadepíšu. Já zase na poště řeším dilema, jak sdolat schody s kočárem, který pod nimi, pochopitelně nechci nechávat ani samotný, natož s dítětem

jo jo, spoje - to je moje

fajn den preju, Daso

Marku,  chválabohu za maličkou poštu v naší vesničce střediskovéAle musela jsem tuhle i do města, čekala jsem ale "jen" hodinu. S těmi penězi jsi na tom byl ještě dobře, hůř jsem na tom byla já na WC, kde jsem stála se skříženýma nohama...uf (viz poslední blog).

jeste aby se mi tak chtelo na poste...to uz by byla uplna katastrofa!

krasnej zbytek dne preju, Jitko

To je jeden z důvodů, proč zatvrzele využívám poštovní pobočku ve čtvrti, ve které bydlím. Tam totiž ještě tohle šílenství s lístky s pořadovým číslem nedosáhlo. To, že při stání ve frontě, která se až těsně u přepážek rozděluje k jednotlivým přepážkám, zase prožiju jiná dobrodružství, je druhá mince téže strany.

My máme tak netypickou (skoro vesnickou) poštu, že paní za okýnkem nedávno uložila nějaké babičce peníze do peněženky, a pak ji ještě vyvedla po schodech ven... ale dobrodružství zažíváme také různá, díky absurdnímu prodeji věcí a služeb, které na poštu nepatří. Za chvilku tam budou možná k dostání i vložky a mucholapky...