- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zvláštní náhoda ... asi hodinu po přečtení vašeho článku, zastavilo u mýho baráku auto. Šel jsem se zeptat koho hledají a dostalo se mi odpovědi, že pán v mém domě vyrůstal a přišel si se ženou projít místa svého dětství.
Takovýhle příběhy všedního dne rozzáří mysl. Díky za ně.
To je úžasný příběh! Když moje maminka umírala na rakovinu, chtěla naposled vidět Klatovy a Boříkov u Klatov, kde se narodila. Na cestě za vsí tam potkala stařečka o holi, a ten vykřiknul - Kalupinko, kde ses tady vzala?! Byl to její pan řídící ze základní školy a poznal ji.Byla naprosto ohromená, tohle nečekala, bylo mu už hodně let, když jí bylo 55 roků. To bylo v létě, na jaře dalšího roku zemřela. Byla jsem ráda, že jí bratr splnil sen o návratu do rodného kraje, na hrad Velhartice a Rábí, milovala to tam. Sem do Polabí se vdala, ale stýskalo se jí stále...
tak pribeh s Kalupinkou je teda jeste vic, nez s hospodou, Jindrisko
diky za cteni a mejte se krasne
Hezky napsané, má to teplo. Podobný zážitek jsem měl před několika lety. Bylo po deváté večer, v malé místnosti roubené chaloupky v krbu popraskávaly polínka. Čtyři přátelé s číší v ruce, jsme byli zabráni do jakési debaty. Ozvalo se klepání.
Jiří, majitel roubenky šel otevřít. K našemu překvapené uvedl do místnosti dvě ženy a jednoho muže kteří nás pozdravili německy. S galantností která je mu vlastní je usadil a představil. Dověděli jsme se, že příchozí muž se v oné chaloupce narodil a v roce 1945 museli domek opustit. Mnohokrát při návštěvě Čech se u chaloupky vždy zastavil, ale dnes večer se v ní poprvé svítilo. Debata se protáhla přes půlnoc.
Slovenská spisovatelka a básnířka Maria Bátorova, která byla přítomna, z vyprávění tohoto muže a jeho následných životní trampot sepsala a vydala knihu.
to jsou ty pribehy...bez kterejch by svet byl o dost fadnejsi...
dekuju za cteni a fajn dny preju
Marku, ani nevíš, jak pozitivní místo sis vybral!!
misto si vybralo me, Romane, votolíp!
diky za cteni
vid, pobejvat doma a pritom bejt v hospode...
Moc dobře vím, jaké to je přijít po letech "k nám domů". Jedno oko nezůstalo suché, jasně jsem viděla sporák a u něj bednu na dříví, na které jsem sedávala a hřála si nohy v troubě. Polena praskala a mamka četla Broučky.
Marku a ty navíc budeš mívat krásné hospodské sny
oci mel fakt lehce zamlzeny, Jitko
hospoda to byla, ale sny o pipe a pullitru se zatim nedostavily...
dekuju za cteni, Ivo
Vas jsem jeste v diskuzi pod mym blogem nevidel...a tak jsem rad, ze byl zrejme duvod...dekuju
Marku, to je krasny, Ty bydlis v hospode. Tak my bychom mohli nalejvat leda zajicum, tam co mame domek, bylo driv pole
Uzij si bezva den.