Naštěstí jsem žila na malém městě, kde jsem cestou do školy žádné pionýry salutující u památníku nepotkávala - vlastně tady ani žádný nebyl, jak bych tedy mohla, že ano ... jen hrob neznámého, hrdinsky padlého vojína, ruského, jak jinak, údajně spadl v opilosti pod pás tanku ... na střední SEŠ (kolego ) v krajském městě jsme snad ani nevnímali politizování kolem nás, nezajímalo nás to, poslouchali jsme Děti času z desky dovezené z Maďarska, kde se sice nedalo vůbec domluvit, ale duch volnosti tam byl neskonale větší, než u nás .. hadříky se tahaly z Polska, protože každý druhý Polák měl příbuzného na zapádě ... ALE už jako děti jsme věděly, před kým si máme dát bacha na pusu, kdo je hajzl a kdo si honí body u PS VB, co můžeme říkat doma a co nesmíme říkat ve škole, že si můžu Kunderu a Mňačka číst (měla jsme osvícené rodiče), ale do čtenářského deníku musím zapsat jinou, vhodnou literaturu, že ten bezva chlapík, co pometá náměstí, je bývalý vysokoškolský pedagog, který nahlas řekl, co si myslel, že moji starší kamarádi museli k lopatě, protože je vyhodili z VŠ za nepřístojné chování v srpnových dnech a přes tu všechnu dvojakost a tajnosnubnost, ke které nás nutila jediná vedoucí a vševědoucí strana, jsme měla krásné dětství, na které často a ráda (prý známka stáří) nostalgicky vzpomínám.

Vám, Marku, karma, ostatně, jako vždy.

zdravim, Zdenko

napsala jste jinymi slovy to, o co jsem se snazil v blogu ja

dekuju

Marku, po dlouhé době Tě zdravím Čtu Tvé články pořád, o přestávkách v práci....díky za ně!

Dnešní článek je vlastně taková předloha ke scénáři, který napíšeš a já budu sedět v první řadě na premiéře filmu..jo?

Pelisky uz tu jsou, Zrzavy detstvi od Karly taky a moje pribehy, doufam si rict, bavej lidi i takhle

Mirko, diky za nahlidnuti a krasno a krasno a krasno preju. ty vis proc!

Děkuji, karma

rado se stalo, Ivone, ale verte, ze se zase tesim na psani o tom, co me bavi a na co rad vzpomenu, nebo co se zrovna prihodi

psani bez opravdu divneho pocitu, ktery me dnes prepadl po precteni blogu, na ktery jsem reagoval timto zpusobem

hezkej vecer preju

No nevím, tričko ze západu nikomu v roce 79 nevadilo . Naopak, u vrstevníků bylo středem obdivu. A dospělým bylo fuk,snad jen slepá za jste byla příčinou nějakých excesů. Daleko větší problém byly projevy svobodomyslnosti. Tedy tramping,delší vlasy a podobně .

nasi reditelce zakladni skoly vadilo, si predstavte

a o svobode, te, kterou popisujete Vy, pisu take - to bylo to nejhorsi zlo, ktere komunisti na lidech tady spachali

Marku, karma. Co jinýho.

jde o vzpominky na zhuverilosti, ktere tehdejsi strana, matka pracujiciho lidu, lidem casto dost odporne servirovala

a jak je videt z diskuze tady, pamatujou si to a nezapomnou mnozi dalsi

klidnej vecer preju a fajnovou nedeli, Zuzko

Musel jste mít velmi pohnuté dětství p.Valíčku, upřímně Vás lituji. Nevím jak Vy, ale já se svými kamarády (též už důchodci) na své dětství nedáme dopustit, a věru máme nač vzpomínat. Můžete mi prosím odpovědět nač bude vzpomínat dnešní mládež která tráví valnou část svého živoa u PC a dalších "vymožeností" dnešní doby ?

mel jsem krasne detstvi, pane Marku, a to i v dobe, ktera byla hnusna

diky rodicum a prarodicum a par vybranejm ucitelu a take mam na co vzpominat - viz 98% mych blogu zde - to pro uvod, abych Vas zbavil te tizive litosti o cast meho zivota

a na co budou vzpominat dnesni mladez? nejsem Sybila, vestit neumim. snad, doufam, budou ve svych vzpominkach uprimni a nebudou mit obavy napsat i o tom, co jim v dobe jejich detstvi az tak "neštimovalo"

snad, a to dnesnim mladezi preju, bude doba k tomu se takto projevit - bez obav, s radosti, uprimne

Víte, Marku, nechce se mi hledat to vlákno kde na mne děláte brrrrrr - tam jsem Vám aktuálně odpověděla, ale když už tak aktivně trváte na mé omluvě Mariánu Bérešovi za to že jsem (možná mylně) uvedla jako jeho vzdělání VŠE - mimochodem omyl do kterého mne svými výroky a náznaky pod články pana Nožičky sám uvedl - mohl byste se taky zastat těch do kterých Marián Béreš šije několik let (namátkou neustálé narážky na alkoholismus jednoho diskutéra - dříve i blogera?)

Mně se to zdá tak nějak více urážlivé než nesprávná fakulta....

A mohl byste uvést jediný příklad kdy se pan Béreš za své chování omluvil?

Mně nezbývá než se domnívat ve světle posledních dní že byl za své podpásovky definitivně zablokován, teď si návrat vyloudil a začíná s citovým vydíráním - tak trošku hysterka. A fňukna o kterých jsem psala níže.

nebyl jsem pritomny diskuzi o alkoholu mezi Vami a panem Beresem - nemohu tedy soudit, takove soudy jsem nikdy nedelal a nechtejte to po mne ani Vy

pritomny jsem ale byl pri diskuzi, ve ktere jste ho nepravem narkla a dost rejpave a on Vam Vas omyl osvetlil

a presto jste napsala "mozna" se omluvim

takovy jednani je pro me nepripustny, at se ho dopusti kdokoliv

Počtem příspěvků už ses dotáhl na pana Preslera.

Vyrůstala jsem v 80 letech. A měla hezké dětství,rodiče se mi věnovali,prázdniny u babiček,tet a pratet...A nějak jsem nepociťovala,že by mi něco chybělo. Byla jsem dítě a tenkrát nechápala,proč jsou mandarinky a banány jen na Mikuláše.

Děda poslouchal Svobodnou Evropu,velice tiše puštěné rádio,ucho měl u něj..to jsem pochopila až mnohem později,proč.

Sarko, ahoj

nebylo mym cilem dosahnout toho, ceho dosahuje pan Presler

mel jsem jen za potrebne vyjadrit moje vzpominky na normalizaci

jednak jako vzpominky ditete a pak jako dospeleho (aby me nekteri nemohli obvniti z toho, ze si jako dite nemuzu pamatovat...)

taky jsem mel krasny detstvi, ale to diky rodicum a prarodicum, stejne jako ty a mnoho dalsich

ale tyhle vzpominky jdou ruku v ruce na vzpominky, za jakych situacich nase vzpominani na detstvi prezivalo

hezkej vecer preju

Koukal jsem, že na na hlavní stránce se tento článek stal polovinou drsného duelu, kde je spíš drsná diskuze nežli samotný text.

Celá diskuze jen opět dokazuje, jak, my Češi, dokážeme žít pouze minulostí, a to její dobrou i špatnou stránku. Neustále vzpomínáme, lamentujeme, oslavujeme, zatínáme pěsti, nebo ruce necháme vystřelit radostí vzhůru. Je škoda, že se neumíme podívat jiným směrem, do budoucnosti - a neděláme to, že jsme pořád z ní vystrašení a dokola si opakujeme, že stejně nějaká bude a my ji tak jako tak přežijeme. Takže ta budoucnost:

Možná jste si všimli, jak levicově vypadá, a to ne díky jen komunisty ve vládě. Vším. Všichni si začínáme být rovni, každý máme třeba nárok na vzdělání a školy chrlí lidi s diplomem na cokoli. Média nás fackují, jak každému máme pomáhat, i když si to třeba nezaslouží (pak to přirozeně někdo zneužije). Mladí lidé si hojně pletou slova Vliv a Moc, kapitalismus vidí jako socialistický otrokářský systém. A dalo by se pokračovat.

A do toho Češi. Pokrytečtí, stahaní, nudní, potměšilí - hlavně že mají minulost. Je úplně jedno, že každý na ni vzpomíná jinak, kdo chce jít s dobou, musí psát a říkat, jak byla špatná, tak špatná, že mohla rodit pouze něco zlého, rodila pokrytce, stahané lidi, nudné lidi a potměšilce. A to jsme my. Jsme z doby, která nás nenaučila dívat se dál než k sousedovi. A Takoví jsme zůstali, a dáváme to vlastním dětem. A to je za třicet let možné změny málo.

kdo nevidi za sebe, neuvidi nikdy poradne ani to, co je pred nim, Pavle

Marku, díky za vzpomínky, tak podobně jsme to prožívali všichni. Tohle jsou věci, které se staly a neměly by nikdy někam zapadnout. Hezký víkend

proto jsem je dal dohromady jako reakci na jiny dnesni blog

ruzni lide, ruzne nazory

hezkou sobotu preju