Jó školní srazy. My jsme se ze základky nemohli poznat už po deseti letech... Ale to focení pohřbů, no... Asi proti gustu...!

mne to prislo dostatecne prakticky, teda .... ta fotka cely rodiny na jednom zaberu...okolnosti ponechme bez komentare, ale rozesmaly me, Klaro

fajnovej patek i celej wknd preju a diky za cteni

Já na ty srazy mámu vozím, má je v Přibyslavi a Havlíčkově Brodě. Zezačátku jsem ji vyzvedávala ve dvě ráno, teď už volá kolem šesté, že se začínají rozcházet. Když jsem byla na svém srazu po cca 30 letech, některé jedince jsme ani nepoznali. :) Zase na druhou stranu, na tokových akcích se věta "Vypadáš pořád stejně" bere jako lichotka.

a moje mama to vzala busem a pekne se v nem pinkla zbytkem vina z nedopity lahve - tuhle naturu bych v sobe chtel mit jednou taky, Dano

dekuju za cteni a fajnovy dny preju

Moc hezké, Marku.

takovy ze "zimy zivota", ze jo, Jano...

dekuju za cteni a fajn ctvrtek preju

My budeme mít letos po 40 letech, tak doufám, že mě nezapomenou pozvat. Dojemné čtení, a víš, že tentokrát jsem se nesmála, bylo to tak nějak smutně na tělo...ale krásně.

Jindrisko, kam bysme to dosli, kdybysme se furt jen bohapuste smali...?

diky za cteni a hezkej den!

tak ty játra přesně takhle jsme si dávaly v Moravský vinárně s mojí zlatou Helenkou,co je jako druhá Michnová, vždycky,když jsme do indexu získaly autogram a termín zkoušky vodškrtly a načas leháro...Je to už dost dávno... Sraz jsem už celá na něj nadržená zorganizovala před třemi roky tam, kde jsme mívali krajiňáky a malovali.a zažili kravin nepočítaných.. povedlo se. Ale malíři, naši profesoři, nepřijeli. Nikdo...Kdysi na těch vějškách totiž učili opravdu staří a zkušení. Jsou už vlastně všichni v tom uměleckým nebi v uměleckejch truhlách jako Milan..Ale tak to holt je... ale u Tebe jsem se fakt zasmála... zuby holek nemaj chybu a Milan je bezchybnej navěky hezký , díky...

asi si je nekde v restu dam - dlouho jsem to neudelal, protoze me po tom bude palit zaha.... ale co uz, ze jo?

dekuju za cteni a mam radost z toho, ze tobe privolalo vzpominky na oslavy zapoctu a podobne. a taky vzpominky na profesoři...to se pocita

p.s. Helenka i zpiva jako Michnova?

Marku, ty tak krásně popisuješ příběhy a události, že mám pocit, že jsem to prožila já:-) Mimochodem před pár dny jsem doma prohodila:" Hele, to je zajímavý, nejmíň půlka mejch spolužáků ze třídy je už rozvedená..." a moje dcera hbitě opáčila: "A ta druhá půlka vzhledem k vašemu věku už mrtvá, že?"

Marto, ver nebo ne, vcera jsem si na tebe pri ceste z venceni vzpomnel, co asi delas, jak to u vas frci a rikal jsem si, ze ti napisu. a vidis .... funguje to skvele. tak si rikam, ze se dari dobre, kdyz mas chut zabrousit i na blogy. a dekuju. od tebe - pokracovani Jindrisky Smetanovy - potesi takovy psani nasobne. moc dekuju a krasno a zdravo preju do toho vaseho Italska.... a pis!!!!!

Marku, promítla jsem si to jako film, místy se smála, místy slzela a úplně se v tom poznala...díky!

Jitko, sak taky k sobe tak nejak zvlastne tahnem, ze jo?

krasnej vecer preju a dekuju za cteni

Tož já su "válečná", jak Zorka.

Naše srazy spolužáků jsou podobné svatebním hostinám. Po návštěvě spolužáků, co už odpočívají na hřbitově, nás čeká v kulturáku vývar s knedlíčkama, vepřo, zelo, knedlo, zákusky, pivko a spousty vína. Každý přinese to nejlepší víno, kterým se chce pochlubit.. Všichni "kluci" mají nějaký vinohrad, nebo alespoň vinohrádek. Koláče a zákusky jsou z dědinské pekárny, od domácích nerozeznáte. K večeři bramsalát a řízek. Babky organizátorky to zajistí za "předplatné". V roce 2013 to bylo 35O Kč i kytičkami na hřbitov. Zatím vždycky v radosti a pohodě. Doufám, že to tak bude i v roce 2018.

Večer těžké rozlůčení, dyž sme spolem naučení.

Vero, na takovej mejdan chci priste pozvanku!

dekuju za cteni a fajn vecer preju

Můj poslední sraz v listopadu byl neuvěřitelně pozitivní mejdan. Měl jsem obrovskou radost, že tu bandu zase vidím a i když jsem si nestihl popovídat se všemi, připadal jsem si, jako kdybych se propadl časovou bránou zpátky do školy. Až při srazu mi došlo, jak moc mi ti lidi v každodenním životě scházejí.

a to je dobre. po kolika letech jste se sesli?

Můj táta Jaroslav umřel v šestadevadesáti. Ale když mu bylo ještě tak o dva, tři míň, vozili jsme ho někdy do odpoledního stacionáře v Řečkovicích, aby přišel mezi lidi. Hrálo se tam člověče nezlob se, chodilo se po parku, obědovalo a vykecávalo. Jednou spolu sedíme v hospodě na nedělním obědě a on říká "do toho stacionáře už mě nevoz, mě se tam nelíbí." A proč? " Jsou tam všichni moc starý. Moc starý lidi." "Táto neblbni," povídám, "ty holky kolem toho tvého stolu jsou všecko tak o patnáct až dvacet let mladší než ty, něco po sedmdesátce." "Ale jsou praštěný," vece si svou táta. "Si představ, že ta naproti mně se nakloní, zírá mi přímo do očí, vezme z vázičky kytku a ukousne si z ní to kvítko!" "Třeba na tebe chtěla udělat dojem," povídám. Zamyslel se, snědl půlku svíčkové a pak najednou povídá "ta kytka byla umělá!"

joooooooooooooooooo!

dekuju za cteni a fajnovy dny preju